„Je třeba podotknout, že se po straně šeptalo, že v té zemi nebývalo vždy všechno zařízeno tak dokonale. Proslýchalo se například, že prý kdysi několik profesorů na univerzitě přednášelo několika studentům, kteří si jednoho dne zamanuli zamknout se společně se svými vyučujícími v posluchárně a sepsat buřičskou petici. Ale to už je jiný příběh. Ten náš se odehrával v zemi, kde bylo všech, opakuji, všech jen po jednom, a tuto okolnost nesporně prokazovaly tajné zprávy, potají odposlouchané hovory, snímky natočené skrytou kamerou, prosvícené dopisy a další písemné a audio i videomateriály, na jejichž základě mohl autor zrekonstruovat události.
Jednou denně přicházel ke králi s ranním hlášením šéf bezpečnostní služby – pomenší tlouštík s knírkem a kozí bradkou (…) Z ranního raportu obvykle vyplývalo, že v zemi panuje stabilita a probíhají výhradně pozitivní procesy, a sice: vzrůstá objem výroby, úroveň vzdělání a spotřeba poživatin obyvatelstvu prospěšných (včetně alkoholu) a také neustále stoupá ukazatel porodnosti, za kterou nezůstává pozadu ani úmrtnost (což je zvláště důležité z hlediska stability). Král zpravidla šéfa bezpečnosti přerušil, aniž ho vyslechl do konce, ale jednoho dne byl tento obvyklý pořádek narušen. Jediný klenotník v zemi totiž konečně vyrobil na objednávku monarchy jediný řád, aby království získalo také jediného nositele nejvyššího státního vyznamenání.
Vyznamenání se nazývalo Řád bílé myši I. stupně…“
Uladzimir Arlov, Řád bílé myši, překlad Veranika Bjalkovičová, in: Sjarhej Smatryčenka (ed.), Antologie běloruských povídek, Brno 2006, s. 251 an.