Roku 1927 vstoupil ve Švédsku v platnost první imigrační zákon, v němž se mimo jiné uvádí: Hodnota našeho lidu spočívá v jeho jedinečné homogenitě, čistou rasu nelze dost docenit. Má proto význam kontrolovat imigraci národů, s nimiž by se náš národ neměl mísit, neboť to není k jeho prospěchu. V polovině osmdesátých let na něj navázala debata v jedné švédské obci, jež odmítla přijmout patnáct uprchlíků: Copak naši politici nevidí, co se děje se starým Švédskem? Přichází sem tolik uprchlíků z dalekých zemí, že si může každý snadno spočítat, že příští generace Švédů už nebude světlovlasá a modrooká… A na začátku devadesátých let „vzal spravedlnost do svých rukou“ Wolfgang Zaugg alias John Ausonius. Ten jako laserman zastřelil či vážně postřelil několik osob, které vypadaly jako imigranti a také jako on: tmavovlasý potomek německé matky a švýcarského otce s italskými kořeny – oba na sever přišli po druhé světové válce, kdy v jejich zemích nebyl dostatek pracovních příležitostí. Švédský novinář Gellert Tamas sepsal deset let po Ausoniově zatčení a odsouzení velkou reportáž Laserový muž. Příběh o Švédsku (přeložila Anežka Chrudinová, Absynt, Žilina 2019), v níž líčí pátrání po nevypočitatelném střelci a také analyzuje švédskou společnost nejen bezprostředně po vraždě premiéra Palmeho, ale po celou druhou polovinu 20. století, kdy se zde takříkajíc zdiskreditovaly některé tradiční strany a volby vynesly k moci nejednoho populistu.
- ivc -