od března neminul den, abychom ze sdělovacích prostředků neslyšeli výraz „epidemie“ či „pandemie“, nejčastěji ve spojení se slovy jako „šíření“ nebo „dopad“. Někoho mediální masáž tohoto typu uklidňuje, jiného udolává. Každopádně většina lidí v jejím důsledku hledí do budoucnosti, mnohdy se značně znepokojivými očekáváními. Co však můžeme „vyčíst“ z historie?
Výjimečná doba si žádá výjimečná řešení. A to platí i pro ĎaS. V tomto i příštím čísle se v tematickém bloku – který bude rozsáhlejší, než bylo dosud zvykem – věnujeme epidemiím v dobách vzdálenějších i relativně nedávných. Květnové číslo přináší články, jež interpretují morové nákazy (byť se pod nimi schovávalo asi všelicos) od antiky po raný novověk, tedy z časů, kdy věda v dnešním slova smyslu neexistovala a lidé hledali klíč k pochopení i překonání smrtících epidemií jinde. Tematický blok červnového čísla bude věnován období, které formovaly poznatky nejen z biologických a lékařských výzkumů.
Kdo četl Mor Alberta Camuse, jistě mu při sledování denního zpravodajství v posledních měsících vytanuly některé scény tohoto literárního díla na mysl – žonglování s čísly, pravomocemi i ne/dostatkem vakcíny: „Opatření jsou nedostatečná.“ „Ano, mám čísla, jsou skutečně znepokojivá.“ „Jsou víc než znepokojivá, jsou jasná.“ „Vyžádám si rozkazy od koloniální správy.“ (…) „Rozkazy! Spíš bychom potřebovali fantazii!“ „A co očkovací látka?“ „Během týdne dojde.“ Camusův román je krom jiného alegorií na válečná léta, ve svém jádru má ale také rysy mytologického vyprávění, tedy příběhu, který se – v různých kulisách s drobnými obměnami – opakuje. To podstatné zůstává stejné: podporovat lidskost a přežít.
Děkujeme, že si předplácíte a čtete ĎaS!
Za redakci
Iveta Coufalová