Polská nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková měla letos být jednou z hlavních hostek a hostů pražského knižního veletrhu. Ten byl kvůli koronavirové epidemii zrušen, čtenáři a čtenářky však mohou sáhnout po čerstvém překladu její knihy Bizarní povídky (přeložil Petr Vidlák, Host, Brno 2020). Zdánlivě obyčejné, přesto v důsledku vyhrocené situace v současnosti, budoucnosti i minulosti dávají autorce příležitost upozornit na životní mezníky, které ale nesouvisejí s žádnými rituály, spíše s rutinou unaveného všedního dne. Kulisy, jež je obklopují, dávají všednosti vyniknout − a třeba i překročit horizont malého života. Jako například v povídce o osobním lékaři krále Jana Kazimíra − je stylizovaná tak, že ji psal sám William Davisson, kterému „terénní výzkum“ účesu plica polonica pomáhá překonat stesk po vzdáleném domově: Příběh o velikášství jedněch, o lhostejnosti a ješitnosti jiných, o odvaze a obětavosti nečetných, ačkoli možná četnějších, než se zdá. Hrdiny působící na oné scéně zvané Evropa by vůbec nespojovalo náboženství, jak by si někteří přáli, neboť náboženství spíše rozděluje, což lze těžko nepřiznat vzhledem k množství mrtvol z náboženských důvodů (…) Spojovalo by je zato něco jiného v oné komedii − protože finále by muselo být šťastné a zdárné − víra ve zdravý rozum a úsudek v celém tom velkém božském díle. Bůh nám dal city a rozum, abychom jimi mohli svět zkoumat a své vědění rozmnožovat. Evropa je tam, kde vládne rozum… A prostřednictvím lékaře autorka vybízí k čtenářské aktivitě, bez níž by její povídky kus své bizarnosti ztratily: … a počítám, že Čtenář mi pomůže pojmout, co se tam tehdy stalo a co se mně chápe obtížně, jelikož periférie světa nás navždy odsuzují k tajemné bezmoci.
- ivc -