KDO V DALMÁCII ZAVÍTÁ DO ČERNOHORSKÉHO KOTORU, asi neodolá místní gastronomii, v níž se ideálně mísí balkánské a italské tradice. Počátkem roku 1918 však na lodích Jeho císařského Veličenstva, kotvících ve zdejší malebné zátoce, Boce Kotorské, panoval hlad. A když se k bídné kuchyni přidalo ještě odpírání dovolenek, všeobecná deziluze z dlouhé války a informace o mohutné lednové stávce ve všech zemích monarchie, bylo jen otázkou času, kdy se dosud potlačovaná nespokojenost projeví naplno. Stalo se tak 1. února. Výstřel z děla a vyvěšení rudé vlajky signalizovaly ostatním lodím, že křižník Sankt Georg včetně velitele celé eskadry je pod kontrolou vzbouřenců. Postupně se ke vzpouře připojilo přes třicet plavidel všeho druhu s téměř čtyřmi tisíci námořníky. Neměla však dlouhého trvání, vzbouřencům chyběla jednota i propracovaný plán. Následovalo zatýkání. Na osm stovek námořníků skončilo ve vězení, čtyřicet vůdců vzpoury bylo postaveno před stanný soud a čtyři z nich 11. února před popravčí četu. Byli to tři Chorvati a jeden Čech: Antun Grabar, Jerko Šišgorić, Mate Brničević a František Rasch. K exekuci došlo u hřbitova ve Škaljari, jižně od historického centra Kotoru.
...