„… mezitím se ukázala dostatečná znamení, že její nemoc a slabost pochází od nyní probíhající, řádící, jedovaté epidemie moru, čemuž však blažená paní … na začátku sama nemohla uvěřit, neboť se nesetkala s žádnými nakaženými lidmi, a také se nanejvýš pilně zdržovala nakažených míst … Protože jsem dále požadoval znát povahu její nemoci, odpověděla, že nemá na srdci žádný tlak, pouze že cítí velké bolesti na pravé straně, ale doufá k milému Bohu, že vše bude dobré.“
Na konci září 1626 zemřela ve městě Hessisch Oldendorf šlechtična Anna von Fronhorst. V té době jí táhlo na šedesát, měla za sebou krátké manželství, během něhož se jí narodilo šest dětí, a posledních dvacet pět let prožila ve vdovském stavu. Když onemocněla (pocítila tíseň u srdce), odjela, aby se upokojila, k synovi, který jí zajistil lékaře a duchovního. Po krátké době se objevily příznaky moru a ona v péči své snachy brzy skonala. O tři roky později vydal tiskem pohřební kázání místní pastor Theodor Steding, který jí v posledních dnech poskytoval duchovní útěchu, byl svědkem jejího odchodu a kázal na jejím pohřbu. Kázání věnoval tradiční meditaci o smrti, silně do něj ovšem promítl téma moru. Jednak se opakovaně vracel k tvrzení, že ani nečekaná a rychlá smrt zbožných lidí není špatnou smrtí, jednak detailně popsal, zejména v části věnované životopisným údajům zesnulé, její onemocnění, poslední dny, projevy nemoci a zbožnost, již osvědčila na smrtelném loži.
...