Je to divný rozmar, snažit se počestné lidi rozesmát,“ napsal dramatik éry Ludvíka XIV. Molière ve své Kritice Školy žen. Měl-li pravdu, pak urození lidé smějící se fraškám provozovaným v 17. století v celé kulturní Evropě, nebyli tak úplně počestní. Divadlo pro urozené má ale hlubší kořeny. V českých zemích byl zájem šlechty mít vlastní divadlo podnícen dvorským divadlem, které císař Maxmilián II. a po něm Rudolf II. provozovali v Praze. Na ztvárnění inscenací se podílel císařský malíř Guiseppe Arcimboldo, jehož pobyt v Praze je doložen mezi lety 1568 a 1585. Z druhé poloviny 16. století se dochovaly popisy těchto slavnostních divadelních scén, vrcholících obvykle holdem vládci. Máme doloženo i provádění baletů s maskami.
...
Zdroje: Dějiny českého divadla I., Praha 1968, s. 139–152; J. Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999; P. Pešková, Zámecká divadla roku Valdštejnů v Čechách a na Moravě, Brno 2006; J. Pömerl, „Zámecká divadla v Čechách a na Moravě“, Divadelní revue 4, 1992, s. 3–17