Čím je zajímavá země, kde nejsou války, etnické konflikty, genocidy, na kterou nezaútočil žádný terorista a jejíž lid nesužují ani tsunami ani zemětřesení? Ten lid si podle přežívající národní i socialistické mytologie staletí žije, co žije, přežívá se skývou chleba v závětří velkých událostí, jakoby shrbený v úzkých, hlubokých dolinách, a doufá, že, pokud na to dojde, velké národy ho nechají přežít? Tak se ptá fotograf a reportér Denníku N Andrej Bán, byť jedním dechem dosvědčuje, že tak zlé to s jeho domovinou není. Slovensko je pro něj malým bytem, kam se uchyluje mezi výpravami do konfliktních zón v zahraničí. Jeho práci na Balkáně, na Blízkém východě či na Kavkazu sleduje film Ráj na zemi Jaroslava Vojteka (2019) – sílu výpovědí o zemích, jejichž lid v závětří nepřežívá, v něm umocňují návraty domů a rozhovory o fotografových pocitech. Písemné reportáže ze Slovenska (Slon na Zemplíně. Příběhy Slovenska, přeložil Miroslav Zelinský, Absynt, Žilina 2019) tak osobní nejsou. Ukazují však byt, v jehož odlehlejších pokojích se dnes možná koncentruje úzkost celé střední Evropy: Udivuje mě jedno. Z médií víme poměrně přesně, co se děje ve světě, v Koreji či v Iráku, ale daleký východ Slovenska je pro nás nadále neznámý. Terra incognita. Novináři tam už pro reportáže nejezdí (asi je to daleko), kraj je zahalen v mlze mýtů. Jde přitom o systém, ne o postavičky. Klíč pro pochopení toho, proč řešením nemůže být pouze výměna premiéra či ministrů, neleží v Bratislavě, ale právě zde, u hranice s Ukrajinou, kde podle Fica nemůže být ani mafie, protože tam prý není nic…
- mš -