Když se Josef Boček na počátku tisíciletí mimo jiné i na stránkách ĎaSu zamýšlel nad rolí Rukopisů u Čechů a Němců, učinil z obou falz předmět politických sporů. Tento úhel pohledu jej nasměroval do doby vyprofilovaného česko-německého konfliktního společenství druhé poloviny 19. století, jehož frontou se stal též spor o pravost Rukopisů. Vskutku ještě dlouho po roce 1886 nebylo těžké narazit na texty českoněmecké provenience, které se Čechům vysmívaly za to, že svou moderní existenci založili na falzu. Není však přesto tento pohled, vykládající vnímání Rukopisů mezi Čechy a českými Němci pouze na podkladě politicky motivovaných rozepří, příliš reduktivní? A lze vůbec různorodé společenství českého a německého jazyka, které se s Rukopisy napříč dvěma staletími vyrovnávalo, shrnout tak zcela prostě jako Čechy a Němce?
...