Jednání nejvyšších státních představitelů jsou tradičně hlavní oporou mezinárodních vztahů. Nárůst politického vlivu obyvatelstva však ve 20. století umožnil vládám vytvořit novou, eticky orientovanou zahraničněpolitickou strategii, veřejnou diplomacii. Ve slovníku lidových demokracií poválečné Evropy byla nejčastěji zmiňována jako zahraniční propaganda nebo lidová diplomacie. Československo ji využívalo zejména ve vztazích ke spřáteleným zemím, aby podpořilo iluzi jednoty a sevřenosti celosvětové socialistické soustavy.
...