je mi ctí, že Vás opět mohu přivítat na počátku dalšího ročníku ĎaSu a současně Vám poděkovat za Vaši přízeň. I nadále pro Vás chystáme podnětné články a témata – i v tomto roce budou pokračovat seriály „Živý“ středověk a Řeč šlechtických sídel a současně začíná série původních studií o studené válce.
Výběr tématu pro první číslo ročníku je vždy oříškem, který se v redakci pokoušíme rozlousknout již v létě předchozího roku. Pro letošní leden jsme připravili články reflektující „česká místa slávy“ – možná je to reakce na nepříliš pozitivní naladění společnosti, možná povzbuzení do nového roku.
Starověký pantheion byl „chrámem zasvěceným všem bohům“. Myšlenka panteonu se nově, v jisté profánní verzi, stala aktuální především v 19. století. „Bohy“ se přeneseně stali přední představitelé kultury, vědy, politiky i mytologie toho kterého (právě se definujícího) národa. O tom, kdo do národní síně slávy patří, se rozhoduje nejprve nevědomky vlastně každodenně – vztahem, který se tvoří mezi národem, dějinami a „vyvolenou osobností“. Nakonec však výběr není plebiscitem. I články v tematickém bloku, popisující „česká místa slávy“, ukazují, že konečný výběr se uskutečňoval v jakémsi uzavřeném kruhu.
Jak by výběr vypadal dnes? Příležitost nahlédnout na definování panteonu se naskytne. Národní muzeum rekonstruuje svou starou budovu, opravy mají skončit v roce 2018 – v roce významném jak pro naši státnost, tak pro historii muzea. V souvislosti s rekonstrukcí bude opět instalován i Panteon Národního muzea. Změní se? A jak se bude diskutovat o panteonu Čechů, Moravanů a Slezanů sto let po vzniku samostatného státu?
Ať máme být na koho hrdi nejen v roce 2014!
Za ĎaS Iveta Coufalová