Nároky na imaginární síň cti a slávy minulosti v 19. století ve srovnání s érou osvícenství stále rostly. Vedle oslavy historických velikánů shromážděných ve výčtu slovem rostla i potřeba jejich vizualizace. Moderní panteon přitom těžil i z tradice malířství a grafiky. Shromáždění podobizen významných osobností na jediném místě mělo své předchůdce v dynastických či rodových galeriích a ve sbírkách portrétů malířů při akademiích umění. Proslulým vzorem malovaného shromáždění veličin minulosti se stal Raffaelův Parnas ve vatikánských Stancích. V panteonech 19. století nakonec zapůsobil více pravzor Parnasu než Olympu – velikáni ducha v nich postupem času převládli nad velikány činu.
...