Moderní historická věda již řadu let pracuje se zjištěním, že je minulost rekonstruována v závislosti na přítomnosti a přítomnost vysvětlována minulostí. Tento přístup a jeho důsledky se dostávají ke slovu zejména při úvahách o metodologii historických věd. Klade totiž na historiky a historičky požadavek přísné sebereflexe, doprovázené latentně přítomným momentem zpochybnění pravdivosti jejich výpovědí o dějinách. Spolu s tím vneslo konstatování vztahu vzájemné podmíněnosti minulosti a přítomnosti nové impulzy do výkladu narativních pramenů bez ohledu na to, z jaké dějinné epochy pocházejí.
...