Nedávno skončená výstava Františka Kupky v Národní galerii v Praze právem vyvolala zvýšenou pozornost.
Většina recenzentů psala o výstavě v superlativech. Vyzdvihovala skutečnost, že se podařilo půjčit z předních zahraničních institucí významná Kupkova díla, bez nichž by byla instalace nemyslitelná. A to i přesto, že termín realizace byl šibeniční: expozice vznikla za necelý rok. Sama Národní galerie tuto skutečnost vyzdvihovala a její tým zasluhuje díky zápůjčkám z Muzea moderního umění v New Yorku, Centre Pompidou v Paříži i dalších sbírek uznání. Totéž platí o včasném vydání katalogu ve třech jazykových mutacích i uspořádání mezinárodního semináře na samý závěr akce. Přesto mám pocit, že právě krátká doba přípravy celkové podobě výstavy uškodila. Je otázkou, zda akce sezony v naší přední sbírkové instituci mají být narychlo vzniklé „eventy“, nebo naopak dlouhodoběji koncipované projekty s hlubším zázemím, umístěné v adekvátních výstavních prostorách. Pokoje Salmovského paláce, architektem ještě zmenšené šikmými panely, se pro prezentaci Kupkových rozměrných pláten neukázaly jako příliš vhodné.
...