Na základě pozvání česko-francouzského semináře Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zavítal na počátku roku 2013 do Prahy význačný právní historik a přední znalec politického myšlení středověku, profesor Jacques Krynen. V rámci semináře proslovil přednášku vycházející z jeho nejnovějšího díla o justici.
Má první otázka navazuje na vaši přednášku i knihu o „justičním státu“ (L’État de Justice) a sebereflexi vyššího soudního úřednictva. Mohl byste popsat základní teze své studie, která sahá od pozdního středověku až do současnosti? Začal jsem se zajímat o dějiny justice, když jsem zkoumal středověké politické myšlení. Uvědomil jsem si, že prameny nám mohou osvětlit, jaké místo právníci a soudci, kteří silně přispívali ke konstrukci královského státu, přisuzovali v jeho rámci právu a jakou roli spravedlnosti. Takže jako medievista jsem se začal zajímat o to, co nazývám ideologie soudního úřednictva. A během práce jsem konstatoval, že v současné Francii se média, a dokonce i někteří intelektuálové, ne historici, spíše sociologové a politologové, stále více zabývají tím, co nazývají vzrůst justiční moci. Dostal jsem nápad udělat paralelu mezi současnou situací, kdy se soudní moc vnímaná jako třetí z mocí stala mocí první, a koncem středověku, který se vyznačuje obrazem krále-soudce. V rámci výzkumu jsem tak zachytil jistou kontinuitu mezi středověkou právně-soudní ideologií a ideologií současných soudních úředníků. Rozhodl jsem se tedy sledovat tuto intelektuální a doktrinální historii úřednictva až do dnešních dnů. Uvědomil jsem si, že jsme v současnosti ve Francii stejně jako v dalších zemích Evropy svědky obnovení „justičního státu“, to znamená vzkříšení systému, kde soudci hrají v lůně státu a společnosti eminentní roli, roli ochránců hodnot, tvůrců principů a právních norem, tedy roli politické povahy.
Mluvil jste o jistém napětí mezi mocí politickou a soudní, která se v dnešní době dostává na místo politiky. Zmínil jste, že se velice podobné spory odehrávaly v době těsně před francouzskou revolucí… Vztahy mezi justicí a politickou mocí nejsou dnes ve Franci stejně jako v jiných evropských zemích jednoduché. Stejné to bylo před francouzskou revolucí. Snažím se právě ukázat, že napětí mezi odborníky justice a politiky není nové. Od konce středověku chtěli královští soudci vykonávat královskou justici zcela nezávisle, a dokonce očekávali od krále, že jim výkon spravedlnosti přenechá úplně. Nicméně výkon spravedlnosti umožňuje nejen rozhodovat procesy, ale také vytvářet právní normy a přispívat k tvorbě práva, to znamená konkrétně upevňovat individuální i kolektivní hodnoty. Královská moc si však nikdy nepředstavovala, že by soudci mohli vykonávat své řemeslo zcela nezávisle. Od Karla VIII. do Jindřicha IV. byly spory mezi parlamenty (tj. vyššími soudními dvory) a královskou mocí časté, jen přerušované obdobími klidu. V roce 1648 vypukla parlamentní fronda, což je povstání pařížských soudních elit, které požadovaly zákaz královských zásahů do chodu justice a hlásaly svobodné schvalování fiskálních zákonů pařížským parlamentem (tj. nejvyšším soudním dvorem). Fronda neuspěla, ale po dlouhé vládě Ludvíka XIV. vzplál boj mezi soudní magistraturou a královskou vládou znovu za Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. a stal se jednou z příčin revoluce.
...