Acheové, lovci a sběrači z Jižní Ameriky, na první pohled žijí ve stavu blažené rovnosti. O všechno maso se dělí a nejlepší lovci tak pravidelně pomáhají svým méně úspěšným sousedům. V osmdesátých letech 20. století se však antropologové místními poměry zabývali pečlivěji a zjistili, že nejlepší lovci jsou sice štědří, když jde o maso, přivlastňují si ale ještě základnější zdroje. Mají více mimomanželských styků a více nemanželských dětí než méně úspěšní lovci. A jejich potomci mají větší naději na přežití, zřejmě proto, že se jim věnuje lepší péče. (...)
Když jsou v neúprosném světle darwinovské antropologie znovu prozkoumávány další a další společnosti, začíná se pochybovat o tom, zda opravdu rovnostářská společnost vůbec někdy existovala. (...)
V jakém smyslu přesně je společenská nerovnost vrozenou součástí lidské přirozenosti? Je opravdu nerovnost předpokladem ekonomického a politického pokroku, jak o tom byl přesvědčen Darwin? Jsou někteří lidé „zrozeni, aby sloužili“, jiní zase „zrozeni, aby vedli“?
Robert WRIGHT, Morální zvíře, Praha 2011 (2. vydání; překlad Antonín Hradilek), s. 230–232.