Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnikovy a Dochturovské (u hřbitovů). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo... Tak zněla část textu vyhlášky v němčině, ruštině a ukrajinštině, kterou vrchní velitel SS a policie na Ukrajině, Obergruppenführer Friedrich Jeckeln, oznamoval, jaký bude osud Židů v Kyjevě. Město bylo dobyto pouhých deset dní předtím, když tu německá armáda při jedné z největších obkličovacích akcí v dějinách zahnala Rudou armádu za Dněpr a přitom zajala na 600 000 sovětských vojáků. Ti se obvykle dostali do zajateckých táborů; na kyjevské Židy, resp. na tu přibližně čtvrtinu z nich, které se nepodařilo uprchnout s ustupujícím vojskem, čekal osud mnohem horší. Na místě, kam měli nařízeno se dostavit, je převzalo Sonderkomando 4a (velitel Standartenführer Paul Blobel, abychom nezapomněli na přímé vykonavatele) a hnalo je dále do asi 150 metrů dlouhé, 30 metrů široké a 15 metrů hluboké rokle Babí Jar mezi osadami Lukjanovka a Syrec, tři kilometry severozápadně od centra Kyjeva. Zde se museli vysvléci, odevzdat všechny věci, lehnout si obličejem k zemi a očekávat výstřel. Ti, které Schutzpolizei přivedla později, si už museli lehat na těla svých zastřelených spoluobčanů. Ženy, muži i děti…
...