Pořád s sebou vláčíme jakousi postranní myšlenku zrozenou ze zkušenosti a rozkládající nadšení. První podmínkou pro nadšení je nepozorovat důvtipně sebe sama. My však se do té míry bojíme, že naletíme, a především, že budeme vypadat, jako že jsme naletěli, že se bez přestání pozorujeme i při svých nejsilnějších dojmech. Staří Řekové a Římané měli o všech věcech pevné přesvědčení; my máme skoro o všem jen mdlé a kolísavé přesvědčení, jehož neúplnost se marně snažíme zaplašit.
Napsal snad tento povzdech intelektuál pozdních šedesátých let, nebo závěru let devadesátých 20. století, prošlý zkušeností vystřízlivění z různých -ismů? Nikoli, ta slova patří Benjaminu Constantovi (1767−1830), francouzskému spisovateli, politickému mysliteli, historikovi a politikovi.
...