Po téměř čtyřech stech letech na českém trůnu si Habsburkové vysloužili u národně se obrozující českojazyčné společnosti 19. a 20. století jen nelichotivé odsudky jako tyranové či bigotní byrokrati; shovívavosti se u Čechů dočkal pouze pološílený císař Rudolf, který ovšem sídlil v Praze, a jednoduchý Ferdáček (Ferdinand V.), jenž se tam stáhl po své rezignaci. Trvání na sídle vprostřed svých věrných nicméně vyžadovaly i jiné národy, ať již středověké, či moderní. A to většina habsburských panovníků nesplňovala – neměli vcelku důvod setrvávat v zemi, kde panovala nejdříve náboženská nejednota, pak zase revolta a po ní servilita, následně pak věčná obstrukce.
...