Na přelomu třicátých a čtyřicátých let zažily české země nástup nového kulturního trendu – swingu. V podmínkách Protektorátu Čechy a Morava představoval ovšem více než hudební styl – pro značnou část mladé generace se stal výrazem odporu vůči nacistické ideologii a okupačnímu režimu.
Přitom ještě ve dvacátých letech nebyla jazzová hudba v Československu považována za doménu mladé generace. K nárůstu její obliby dochází u mladých až od poloviny třicátých let v souvislosti s působením osobností jako byl R. A. Dvorský, E. F. Burian a samozřejmě protagonisté Osvobozeného divadla. Na sklonku třicátých let pak získává u českých posluchačů stále větší oblibu styl nazývaný „hot-jazz“, který vycházel nikoliv z uhlazeného „symfonického jazzu“, ale původních kořenů této hudby, jež reprezentovali hudebníci jako Louis Armstrong nebo Duke Ellington. A právě tato nespoutaná a „živočišná“ forma jazzu byla v předvečer nacistické okupace označována v českém prostředí za swing. Zatímco americká swing music v polovině třicátých let usilovala o začlenění původní afroamerické hudební a estetické tradice do hodnotového systému bělošské society, a tedy i do kontextu tradiční evropanské hudby, v našich poměrech představoval swingový styl vlastně první soustavnou a relativně nejautentičtější informaci o „skutečném“, tj. především černošském jazzu, uvádí hudební vědec Josef Kotek.
...