Nacisty zavedený systém táborů za druhé světové války se vyznačoval nebývalou rozmanitostí. Napříč okupovanou Evropou si byly všechny podobny snad jen přítomností nezměrného lidského utrpení – a zvuků hudby.
Studium procesů doprovázejících hudební produkci určité doby poodhaluje dnešnímu badateli nejen jednotlivosti týkající se vývoje a povahy hudby samotné. Hudba nese historická svědectví společenských a kulturních poměrů, za nichž vznikala a byla provozována. Výpovědní hodnota takovýchto svědectví je o to naléhavější, vyskytovala-li se hudba v prostředí, které bylo ze své podstaty vůči čemukoliv uměleckému nebo lidskému antagonistické. Důkazy fungování symfonických a komorních orchestrů, zprávy o nastudovaných skladbách, o skladbách aranžovaných a zbrusu nových, jakož i vzpomínky na uskutečněné koncerty jsou nám dnes cennými podklady pro vědecké zkoumání každodenní reality táborů druhé světové války, táborů koncentračních, vyhlazovacích nebo zajateckých. V kontextu násilného zadržování a vyvražďování milionů lidí, jež Evropě nacistická nadvláda přinesla, je to paradoxně právě hudba, skrze niž ožívají podmínky a mezilidské vztahy, které v těchto táborech panovaly.
...