Vojcek
Už ve chvíli, kdy režisér Daniel Špinar přebíral z rukou ministra kultury Cenu Alfréda Radoka za hru roku, bylo jisté, že Divadlo na Vinohradech Büchnerova Vojcka uvede již jen jednou. Malý zájem diváků přiměl vedení divadla ke stažení hry z repertoáru (od premiéry v dubnu 2009 se Vojcek hrál jen čtrnáctkrát). Proč divadelní hra z roku 1837, kterou německý spisovatel Georg Büchner ani nestačil dopsat, vzbuzuje dodnes takový zájem divadelníků a rozporuplné reakce publika? Snad proto, že téma hry je dodnes nadčasové, neboť ukazuje člověka vystaveného neskutečné lidské krutosti, netečnosti a především hlouposti těch, kteří mají moc a potřebu poroučet. Vojcek je vlastně obyčejný muž, který miluje svou ženu a chce žít pokojným životem. Čím více se však snaží vyhovět svému okolí, tím větší tlak je na něj vyvíjen lidmi, kterým musí sloužit. Režisér Daniel Špinar představil divákům ponurý a bezútěšný svět, ve kterém není žádná naděje na přežití, a kde je proto nutným východiskem jedině smrt. I proto, že Büchnerova hra nenabízí žádné rozhřešení, způsobuje, že divák odchází z divadla tak nějak neuspokojen a svým způsobem i znechucen. Když k tomu připočteme až do krajnosti vygradované naturalistické scény, které v některých momentech působí poněkud prvoplánově – na druhou stranu ale podtrhují celkovou zvrácenost světa, kterým je Vojcek obklopen – dostaneme hru, kterou v našich divadlech jen tak neuvidíme. Právě proto je škoda, že Vinohradské divadlo uvádění Vojcka tak rychle vzdalo. Společně s derniérou opustil Vinohradské divadlo i režisér Špinar. V současné době můžeme vidět jeho dramatizaci Ibsenovy Hedy Gablerové ve Švandově divadle v Praze nebo Lermontovovu Maškarádu v Klicperově divadle v Hradci Králové.