Dlouhá staletí – první záznamy pocházejí ze starého Egypta a Řecka – se potraviny rostlinného i živočišného původu na delší čas uchovávaly pomocí nasolování, uzení nad doutnajícím dřevem, máčení v alkoholu či octu, kvašení, vysoušení, mražení přírodním ledem a sněhem, přídavků různých koření, varu nebo jiných metod. Žádná z nich ale poživatiny nezachovala dlouhodobě čerstvé. Jak to v historii lidstva často bývá, také popud k objevení nového a dokonalejšího způsobu uchování jídla vyšel z armády: tehdy generál dělostřelectva, pozdější císař Napoleon Bonaparte, vypsal v roce 1795 soutěž na zajištění zásob pro své muže v poli a válečné námořnictvo spojenou s vysokou finanční odměnou. Až v květnu 1809 se to povedlo francouzskému kuchaři a vynálezci Nicolasi Appertovi, který vyvinul metodu konzervace potravin na základě kombinace jejich uskladnění v hermeticky uzavřené skleněné nebo porcelánové nádobě a tepelné sterilizace; naložil do sklenic vývar, maso, fazole a hrášek a přístupu vzduchu zabránil pomocí vrstev nařezaného korku tak, aby jeho póry ležely vodorovně. Podle Apperta se proces nazývá appertizace čili tepelná sterilizace potravin uzavřených v neprodyšných obalech. Ačkoliv dnes již konzerva ztratila své výjimečné postavení, ve své době otevřela jídlu nové obzory.
...