Jen kroutit hlavou mohl každý, kdo se dozvěděl, že se šest mladých Němců vydalo v srpnu roku 2005 do Vlčích jam u Horní Blatné na Karlovarsku a odvezli ze soutěsky bývalého cínového dolu sníh a led, který tam díky klimatickým podmínkám zůstával celý rok. Mladíci ze saského Klingenthalu odvezli téměř dvě tuny tzv. jeskynního ledu. Potřebovali ho na stavbu sněhuláka kvůli nesmyslné soutěži soukromého rádia.
Soud v Ostrově nakonec jejich chování přehodnotil z trestního činu na přestupek a mladíkům udělil pokutu ve výši 150 000 Kč. Škoda na ekosystému unikátní památky je však z hlediska životního prostředí nevyčíslitelná.
Co vůbec jsou Vlčí jámy a jak je to nyní s tamním jeskynním sněhem? Horní Blatná byla založena v roce 1532 jako hornické město. V jeho okolí se totiž nacházela bohaté ložiska cínu. Nejvýnosnější byl přitom důl Wolfgang na svahu Blatenského vrchu. Historie dolování cínových rud byla ovšem relativně krátká, a to i přes její nebývale dynamický rozmach, díky němuž Horní Blatnou povýšil Ferdinand I. v roce 1548 na královské město. Pokles nastal v 17. století v důsledku protireformace, díky níž většina luteránských horníků odešla. V 18. století se sice objevily tendence těžbu zachovat, obnova ovšem byla pouze přechodná.
Chráněná přírodní památka Vlčí jámy je pozůstatkem středověkého dolu Wolfgang. Jedná se o více než 120 metrů dlouhou a asi 14 metrů hlubokou propadlinu připomínající propast. Svou rozlohou jde o vůbec největší pozůstatek důlní činnosti v celém blatenském okolí.
Vlčí jámy vznikaly postupně. V 16. století zde byla vyhloubena rozsáhlá komora, jejíž strop se později zřítil. Časem se uvolnila hornina z boků a Vlčí jáma se ještě více rozšířila. Staré práce ze 16. století sahaly nejhlouběji 35 metrů pod povrch.
V 18. století byla zdejší žíla zachycena až do hloubky 60 metrů pod povrchem a postupně nafárána až do hloubky 80 metrů, což byl na svou dobu značný rozměr. Zbytky staletí starých úzkých chodeb a komínů je možné dodnes dobře vidět zejména z výhledů na Vlčí jámy z úbočí. Vlčí jámy jak na dlani návštěvníci mají na místě se zábradlím na počátku propadliny.
Jen pár metrů výše po červené značce narazíme na pozůstatky dalšího cínového dolu pojmenovaném Důl Jiří. Turisté tuto památku znají spíše jako Ledová jáma. A to je právě ta jáma, odkud nezvedení Sasové odvezli všechen led. Led zde vzniká vzhledem ke značné hloubce úzké průrvy, která vyvolává zvláštní mikroklimatický režim s velmi nepatrným oběhem vzduchu. V létě zůstává lehký teplý vzduch na povrchu a neklesá do průrvy. Naopak v zimě průrvu ochlazuje těžký chladný vzduch. A tak zde vzniká led, který na dně průrvy vydrží i přes léto. K jeho udržení přispívá i celková nadmořská výška lokality a drsné teplotní podmínky Krušnohoří. Do průrvy je možné sestoupit po schodech. V parném létě je teplotní změna milým a nečekaným osvěžením.
Ve starých zprávách nalezneme dokonce zajímavý záznam, že se zde v roce 1813 vytěžilo šest fůr jeskynního ledu pro ošetření raněných vojáků v bitvě u Lipska.
Tento bývalý důl táhnoucí se přibližně do vzdálenosti 150 metrů s otevřenou průrvou o délce asi 80 metrů pochází také z 16. století a je chráněn jako přírodní památka. Průrva je místy až 20 metrů hluboká a velmi úzká. Havíři zde ovšem podle historických pramenů fárali až do hloubky 50 metrů. Musela to být nesmírně náročná práce, neboť prohlubně jsou skutečně velmi úzké.
Dnes je ovšem jeskynní sníh na ústupu. V těchto dnech není ve skalní průrvě dokonce již ani vločka. Je to dáno tím, že svah Blatenského vrchu není zalesněný. Slunce tak svítí přímo na skálu, která se zahřívá a sníh taje. Svůj díl viny nesou také výše zmiňovaní Němci, kteří předloni sníh doslova vyplenili. Starousedlíci nicméně věří, že se sníh do Ledové jámy brzy vrátí.
Do Vlčích jam, technické a přírodní památky, se je možné pohodlně dostat z města Horní Blatná po naučné stezce nebo po červené turistické značce. Nacházejí se na svahu 1043 metrů vysokého Blatenského vrchu směrem k obci.
Vlčí jámy jsou zcela jistě nejcennější zajímavostí, kterou skrývá Blatenský vrch nad krušnohorským městečkem Horní Blatná. Vyjdeme-li po naučné stezce, která na dominantu kraje vede, můžeme dále spatřit například upravený Blatenský příkop, významné vodní dílo z první poloviny 16. století, jímž byla od Božího Daru do Horní Blatné v délce asi 12 kilometrů přiváděna voda potřebná k důlní činnosti, nebo vystoupat na nejmladší rozhlednu karlovarské části Krušných hor.