Otu Mádrovi bylo letos 15. února 90 let. K takovému jubileu je vhodné vydat oslavenci knihu — monografii, nebo alespoň sborník. Ediční péčí Jolany Polákové se takové dílo podařilo také v Mádrově případě. S ohledem na věk by se kdekdo mohl domnívat, že jde také o oslavencův testament. Jenže při podrobnějším čtení zjistíme, že se tu nikdo neloučí.
Tím, co charakterizuje Mádrovo celoživotní dílo, jsou slova akce nebo čin. Recenzovaná kniha je záznamem mnoha (ač ne zdaleka všech) Mádrových činů, především v církvi a pro církev, ale také pro (nejen) českou společnost jako celek. Obsahuje, jak již napovídá její podtitul, autorovy vzpomínky, rozhovory s ním (vedli je Kateřina Šťastná-Beščecová, Jan Paulas a Zdeněk Stodůlka) a texty: dokumenty z Mádrova života, jeho vlastní texty k aktuálním církevním a obecně společenským otázkám — výzvám. A také interpretace jeho díla, napsané Jozefem Kuzárem, Alešem Opatrným a Milošem Rabanem, a konečně také tři soupisy bibliografií.
Mádr je ve vědeckém, především teologickém světě znám hlavně jako autor konceptu umírající církve. Církve, která stále umírá, ale lze předpokládat, že nikdy nezemře docela, alespoň dokud se víra nestane pouze vnějškovou, módě a náladám okolního světa podléhající skutečností. Církev, to jsou věřící, seskupení kolem samotného Krista. Tělo, které Mádrem představovaná církev nese, je tak spíše mystické než institucionální. Přesto jde jednoznačně o societu, ne o pouhý náhodný shluk jednotlivců — individuí. Pořadatelem této society je, jak bylo již řečeno, sám Kristus. Ze středu, od Krista, také vychází nejsilnější úkol pro každého jednotlivce: přijmout smrt jako fakt, ale ne jako fakt paralyzující, umrtvující, nýbrž oživující. Tváří v tvář smrti „mobilizovat síly k životu“ (s. 147).
V této souvislosti mluví Jozef Kuzár ve své studii, zahrnuté do knihy pod názvem „Oto Mádr a jeho teologická koncepce svědomí“, o živé teologii. Musím dodat, že jde také o "žitou teologii" — to, co se snažím poznat o Bohu a Jeho díle, také žiji nebo se snažím uskutečňovat a naplňovat svým životem (u Mádra je to podle Kuzára součástka živé teologie). To platí o životě Mádrově měrou vrchovatou. Kniha je tak nejen svébytným teologickým dílem, ale zároveň — a snad i daleko víc — dílem historickým. Umožňuje jakousi případovou studii chování nábožensky a teologicky vybaveného jedince vůči dvěma po sobě téměř bezprostředně následujícím totalitním režimům. Prohlubuje poznání dnešního člověka o letech pronásledování církve (či církví) a náboženského života vůbec v polovině minulého století a ukazuje, velmi stručně a zhuštěně, vztah oněch dvou totalit k univerzalizovanému křesťanství, především pak ke katolické církvi. Zároveň přispívá mj. k poznání mentality trýznitelů, prokurátorů a soudců v oné „velké, od Boha dané době“ (s. 131).
A nejen to — Mádrovo dílo se nevyčerpává dějinami, i když je jimi bohatě poučeno, ale je naplněno permanentní starostí o současnost kvůli budoucnosti. Přitom autor sám zůstává skromně v pozadí, promlouvá ve svém životopise i v teologickém díle věcně, stručně, a tak možná o to výstižněji a přesvědčivěji.
Oto Mádr zůstává aktivní i po svých devadesátých narozeninách. Publikuje, jezdí na pracovní schůzky, konference. Charakterizuje jej slovo činorodost. Kam přijede, tam je zcela nemyslitelné, aby se nic nedělo, neudálo. Dokáže velmi dlouho mlčet, aby pak to, co řekne, mělo svou váhu. Tím si stále zjednává oprávněný respekt odborníků i laiků.
Na závěr této kratičké zmínky o významné knize bych se chtěl ještě ve stručnosti zamyslet nad jejím titulem. Ten totiž nápadně připomíná knihu jiného nestora české teologie, Karla Skalického, V zápase s posvátnem (CDK, 2005). Domnívám se, že stálá životaschopnost díla obou teologů je dána právě tím, že jako jejich čtenáři a žáci jsme vždy svědky jejich vlastního zápasu — zápasu se sebou samými i s okolním světem, který ne vždy chce pochopit, co je mu sdělováno. Není to však jen zápas s něčím, ale také zápas o něco. Předmětem takového zápasu o něco není pak nikdo menší než člověk, se svou důstojností obrazu Božího. V jistém smyslu je pak takový zápas také možné chápat jako tanec se smrtí. Výzva padla, není možné ji odmítnout, je třeba tančit — a to co nejopravdověji a co nejlépe.
Mádrova kniha je dalším kolem tance. Přál bych si, abych byl ještě dlouho svědkem té úchvatné podívané a mohl nastudovat co nejpodrobněji ten styl, eleganci a bravuru. „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“ (Mt 16,25). Takový tanec a taková smrt jsou jen zastaveními, nutnými na cestě k Bohu.
Vyšehrad, Praha 2007, 272 s., 288 Kč