S knihami věnujícími se Francouzské revoluci jako by se u nás v poslední době roztrhl pytel. Nejedná se přitom o knihy ledajaké, ale v řadě případů o překlady skutečně přelomových děl světové historiografie. Po dvoudílných dějinách Francouzské revoluce Françoise Fureta se zásluhou brněnského Centra pro studium demokracie a kultury dostává českému čtenáři do rukou i další klasika oboru, více než dvacet let stará studie Lynn Avery Huntové.
Jedná se přitom o skutečně mimořádnou studii, která v roce svého prvního vydání (1984) zcela nově vytyčila diskuse o Francouzské revoluci a znamenala bez nadsázky přelom v bádání o dějinách moderní politiky vůbec. Díky promyšlené metodice, odrážející jak neortodoxní přístupy moderního marxismu, tak i metody kulturních dějin, se podařilo Huntové napsat práci, která i dnes podává důkaz o vysoké úrovní americké historiografie 80. let.
Hlavním cílem, který si Huntová ve své knize vytyčila, je sledování revoluční symboliky a její funkce při formování a prosazení zcela nové politické třídy, kterou revoluce vynesla k moci. Její knihu je přitom možno chápat nejen jako velmi sofistikovanou polemiku právě s již zmíněnou prací Furetovou, ale i s francouzskými marxisty v čele s klasikem oboru Albertem Soboulem.
Určitě nejpodnětnější je první část knihy, která se věnuje vzniku a proměně revoluční symboliky. Na příkladech proměny symbolů na nových mincích, pečetích, na symbolech nové republiky i na zavedení nového systému měření času Huntová ukazuje proměny myšlení ve zcela nové, revoluční době. Revoluční myšlenky tak podle ní nejsou reprezentovány a šířeny nějakým uceleným dokumentem nebo parlamentními projevy, nýbrž každodenním působením revolučních symbolů, které fungovaly jako prostředek pro zapisování nových revolučních hodnot do mentality širokých vrstev obyvatelstva.
Druhá část knihy se zaměřuje na sociální výzkum nově vzniklé revoluční vládnoucí třídy. Huntová zde ukazuje, kdo vlastně byli francouzští revolucionáři a jak se jejich sociální skladba během revoluce měnila. Vyvrací tak schematickou marxistickou argumentaci, podle které měla být Francouzská revoluce revolucí kapitalistické buržoazie a přesvědčivě dokládá, že v řadě míst to byli spíše členové vzdělaného měšťanstva s právníky v čele, kteří tvořili jádro nové revoluční třídy. Huntová také poukazuje na fakt, že jakobinismus nebyl ideologií bláznivých radikálů, nýbrž velmi často nově a úspěšně etablovaných mužů či lidí, kteří svým rozhledem a mobilitou překračovali hranice jednoho regionu a kteří tak byli schopni efektivně propojit staré sociální sítě s novými politickými institucemi.
Nejambicióznější je pak bezpochyby třetí část, ve které se Huntová pokusila oba dva předcházející přístupy propojit a najít tak spojitost mezi vývojem revoluční symboliky a proměnou sociální skladby revoluční třídy. Vyhýbá se přitom vulgárně marxistickému pojetí, ve kterém sociální původ musí nezbytně definovat i kulturní a politické praktiky, a opírá se spíše o modernizační koncept, podle kterého revoluční rétorika i politická praxe sloužily primárně k ustavení moderního centralizovaného a byrokratizovaného státu. Hlavním tvůrcem revoluční symboliky pak byla podle Huntové právě nová vládnoucí politická třída povětšinou mladých, vzdělaných mužů, kteří nebyli vázaní v tradičních lokálních sociálních strukturách. Revoluční symbolika se tak stává nástrojem jak pro prosazení moderního státu, tak i pro upevnění pozice vládnoucí třídy. Přestává tak být jen revolučním produktem, ale stává se jedním z fenoménů, který revoluční procesy naopak dynamizuje.
Kniha Lynn Huntové představuje mimořádný výkon své doby a její současné vydání umožňuje českému čtenáři seznámit se s velmi inspirativním proudem americké historiografie 80. let minulého století. Na druhé straně je potenciál knihy dobou vzniku i do jisté míry omezen. Základní autorčin přístup, kdy se zaměřuje pouze na revoluční procesy uvnitř Francie samotné a stranou nechává jejich příčiny a důsledky nejen ve Francii, ale hlavně mimo ni, ukazuje sice, jak moderní revoluce probíhají, může říct ale jen velmi málo o tom, jak a proč vznikají a jaké mají globální dopady. I tak však překlad knihy nabízí jeden z klíčových textů, který velkou měrou přispěl k zásadnímu obratu ve vnímání Francouzské revoluce jako převratu nikoli pouze politického či třídního, nýbrž i kulturního. Huntová tak změnila nejen uvažování o Francouzské revoluci, ale i způsob, jakým dodnes chápeme celou moderní politiku.
Přeložil Tomáš Suchomel, CDK, Brno 2007, 272 s., 249 Kč