„Lásko, zavři se do pokoje, lásko, válka je holka moje, s ní se miluji, když noci si krátím...,“ zpívá v jedné ze svých písní Karel Kryl. Dobře tak dokresluje všeobecné mínění o tom, že čas válek je dobou, ve které neumlkají jen múzy, ale stranou zůstávají i běžné lidské radosti a strasti, mezi nimi i ta nejkrásnějši — milování. Válečná vřava však může probouzet i jiné formy lásky. Propaganda pracuje s tématem lásky k vlasti, v krušných dobách se mění i prožívání a praktiky lásky tělesné. A právě na tyto jevy chtějí poukázat autoři výstavy Válka, láska a sexualita 1914—1945, která probíhá v pařížské Invalidovně.
Výstava, vyplňující dva koridory budovy, vyrůstá vlastně v samém nitru svatyně francouzské vojenské minulosti. Potvrzuje to skutečnost, že dějiny každodennosti jsou dnes velice populární. Charakteristikou pařížské výstavy je její přesné tematické členění. Oba světové konflikty jsou díky „svému násilí, trvání a zeměpisnému rozsahu“ prezentovány vedle sebe, ani při jednom z nich se lidé nepřestali milovat a "milkovat".
Prvním z těchto tematických celků je zobrazení a prožívání mobilizace. Válečná propaganda zdůrazňovala mužnost mužů a oddanost jejich žen. Časté, poloodhalené zobrazení ženy — Vlasti — zvalo vojáky k následování. Vlast se postupně objevila na všech předmětech denní potřeby, někdy i v trochu ironické podobě. Jedna z tabatěrek z první války tak nesla například nápis: Ať žije Francie, láska a tabák.
Válka však lidi především rozdělovala. Odloučení a jeho různé způsoby prožívání, jsou druhým z hlavních témat výstavy. Z mnoha pohledů zajímavá je vzájemná korespondence. Méně známé jsou drobné předměty, které se na frontě či za ní na vzpomínku vyráběly (prstýnky ze šrapnelů, vyznání na dubových listech, mnohé podoby vyšívaných srdcí). Jistě, dlouhé odloučení po čase svádělo k různým fantaziím. Ženské postavy si — jak dokládají fotografie — z písku Středomoří vymodelovali jak maročtí vojáci generála de Gaulla, tak z bahna zákopů v Ardenách francouzští Poilus. Nahé postavy ladných křivek zdobily i letadla druhé světové války. Své fantazie však měly i ženy v zázemí. Ve spojeneckých armádách obou válek se do Evropy např. dostali vojáci černé pleti. Zrodila se vyprávění o jejich "skrytých přednostech". Autoři výstavy se ale i jinak snaží křížit pohledy a prožitky mužů a žen, zachovat mezi oběma pohlavími rovnocennost.
Role státu a armádních velitelů byla za války ve společnosti všudypřítomná. Nepřítel byl záludný, proto bylo nutno usilovat o kontrolu a organizaci všech sil národa. To je i třetí nosné téma výstavy. Předně byla kontrolována prostituce. Nakažlivé pohlavní nemoci totiž mohly skosit více linií čerstvých mužů, než by dokázala minometná palba nepřítele. Jiný dohled nad sexualitou spočíval v kontrole žen v zázemí. Lidé ale i ve válečných letech prožívali dále své city. Na to se snaží výstava poukázat ve čtvrtém oddělení. O dovolených prožívali chvíle manželského štěstí. V odloučení pak sváděli a nechávali se svést. Nikdo nevěděl, jak dlouho může konflikt trvat.
Zajímavá a jistě velice povedená se jeví poslední místnost věnovaná filmu. Zde se také nachází jediný český exponát, reklamní plakát na film režiséra A. Renaise Hirošima, má láska z roku 1963.
Amours, Guerres et sexualité: 1914—1945 Musée de l'Armée Hôtel national des Invalides 22. 9. 2007—31. 12. 2007