Oslavy 750. výročí založení města Krakova byly mimořádně bohaté na zajímavé počiny. Jedním z nich je i výstava ve znamení dvou zkřížených rektorských žezel, jež jsou pro Poláky podobně známým a významným symbolem, jaký u nás představuje Karel IV. klečící před svatým Václavem na otisku nejstaršího pečetidla Univerzity Karlovy. Žezla s typickou korunkou jsou v Krakově trvale takřka všudypřítomná a na aktuální výstavě v Collegium Maius, nejstarší budově Jagellonské univerzity, užívané dnes jejím muzeem, je lze spatřit hned v několika dávných modifikacích, ať už se jedná o dokonalé kopie dvou původních symbolů rektorského důstojenství z poloviny 15. století, nebo jen o pár desítek let mladší kamenný reliéf s uvedeným znakem.
Ředitel muzea profesor Stanisław Wałtoś píše v úvodu ke katalogu výstavy o třech významech slova kolegium: 1. původní středověké označení pro společenství studentů a profesorů (zajímavý je významový posun dnešního slova kolej coby ubytovacího zařízení pro studenty, jehož etymologický základ tkví ve středověkém kolegiu, ale reálně je bližší tomu, co bylo ve středověku označováno termínem bursa); 2. typ středověké univerzitní budovy, na níž byla uvedená komunita vázána; 3. označení různorodých forem pedagogických institucí, zejména v současnosti užívaný termín pro více či méně samostatné organizační jednotky, jež se blíží podobě vysoké školy (např. lékařské fakulty samotné Jagellonské univerzity se v roce 1993 sjednotily v útvaru zvaném Collegium Medicum). Výstava samozřejmě věnuje pozornost oběma prvním případům, a to pozornost dosti úměrně rozloženou, byť ten druhý je na první pohled přece jen poněkud viditelnější.
Pomineme-li samotný fakt, že se návštěvník už před prahem vstupní části expozice ocitá v samém srdci prostoru, kde byla soustředěna každodennost nejstaršího polského vysokého učení, nemůže záhy nenarazit především na čtyři modely středověkých univerzitních kolejí. Vedle důkladného provedení se smyslem pro detail je třeba vyzdvihnout snahu o dobovou autenticitu: model Collegium Maius se tak oproti dnešní regotizované realitě s charakteristickými červenými cihlami vyznačuje stejně šedou omítkou, jaká je doložena pro většinu středověkých krakovských měšťanských domů, model Karolina zase z největší části odpovídá nákresům architekta Františka Maxmiliána Kaňky z doby těsně před barokní přestavbou (1711). Zbývající modely představují dva západoevropské souputníky nejznámější krakovské a pražské univerzitní koleje v rámci starších univerzit — boloňské Collegium sancti Clementi (jinak také Collegio di Spagna, založené 1364) a oxfordskou New College (1379).
Vysoké učení Karlovo je po krakovské univerzitě nejhojněji zastoupeným studium generale, a to exponáty v ústřední části výstavy, v níž lze kromě zmíněných modelů shlédnout faksimile i originály relevantních písemností obou institucí, nejstarších vyobrazení a předmětů bezprostředně souvisejících s univerzitní správou a jejími oficiálními stránkami, od insignií po pečetidlo. Největší část výstavy je ale věnována každodennosti středověkého studenta a mistra, ať už se jedná o předměty používané při výuce, ve volném čase nebo pro osobní hygienu, oděv, nábytek či nádobí všeho druhu. Kurátorka výstavy Maria Natalia Gajek tu mohla sáhnout do bohatých sbírek Muzea Jagellonské univerzity, jež byly doplněny o exponáty z řady městských muzeí, v prvé řadě Archeologicko-historického muzea v Elblągu (hudební nástroje, společenské hry, keramika, ale také voskové tabulky nebo záchodové prkénko).
Vernisáž výstavy, která proběhla 1. října 2007, doprovázela jedna ne zcela obvyklá událost — adaptace Příběhů poctivých i nepoctivých žáků krakovských vycházející z původních středověkých textů. Divadelní představení, v němž účinkovali studenti krakovské Akademie múzických umění a Vyšší divadelní školy, se konalo na nádvoří Collegium Maius za soumraku jednoho z nejhezčích dní letošního babího léta.
Trvalým výsledkem výstavy bude objemný polsko-anglický katalog s více než stostránkovou textovou částí, zahrnující kromě již uvedeného úvodního textu také stati o místě kolejí ve středověkém univerzitním systému (Z. Pietrzyk, R. Tatarzyński), o rekonstrukci čtyř konkrétních kolejí (T. Węcławowicz), systému výuky (J. Dybiec), vědecké práci (M. Markowski) a v neposlední řadě každodenním životě na středověkých univerzitách (K. Stopka). Výstava trvá do 23. prosince 2007 a potom by se měla v různě modifikované podobě objevit ještě na dalších místech. Za příznivých okolností budou mít potenciální návštěvníci možnost shlédnout její pražskou verzi na počátku roku 2009.
Bližší informace o Muzeu Jagellonské univerzity lze nalézt na internetové adrese www3.uj.edu.pl/ Muzeum.