Tuzemská uměnověda věnující se vývoji moderní kultury v 19. a na začátku 20. století až donedávna opomíjela fenomén, který je s modernizací evropské kultury neodmyslitelně spojen — a sice uměleckou emancipaci žen. Ačkoli se tzv. dějiny žen a genderový historický výzkum v západních akademických kruzích budují bezmála tři desetiletí, tuzemští badatelé a badatelky se tímto tématem začali zabývat až v druhé polovině devadesátých let a dodnes se mu věnuje méně pozornosti, než kolik by si zasluhovalo. Nejde totiž jen o zviditelnění ženských osobností, ale rovněž o samotnou metodu historického bádání a o zhodnocení pramenů.
V říjnu 2005 připravilo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy konferenci na téma Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století. Péčí Středočeského muzea se nyní na knihkupeckých pultech objevila stejnojmenná publikace. Téměř čtyřsetstránkový konvolut s třiceti pěti příspěvky z oblastí historie, dějin umění, literatury, hudební vědy, etnografie a etnologie se na pozadí přetrvávající marginalizace významu genderových studií pro humanitní obory na první pohled jeví jako významný počin. Pro revizi tradičního, genderově jednostranného pohledu na dějiny a na západní umělecký kánon je totiž interdisciplinarita, jež narušuje dějiny, které odjakživa psali muži o mužích, zcela klíčová. Jak však ukazuje publikovaný sborník, konání mezioborové konference ještě nemusí znamenat, že příspěvky přispějí k přehodnocení tradičních východisek té které disciplíny. Daleko závažnější je však skutečnost, že až na několik málo výjimek jsou příspěvky faktografické povahy a že v nich absentuje snaha nashromážděná data a informace jakýmkoli způsobem interpretovat.
...
Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století (ed. M. Šášinková), Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy 2005, 390 s.