Politika jako každá oblast lidského jednání si potrpí na užívání symbolů ať už v rovině konkrétních rozhodnutí, gest či utváření kolektivní paměti, spjaté například se symbolikou míst (hory) či určitých událostí (památné bitvy). Některé z těchto symbolů v politice jsou přitom vyhrazeny pouze jejím vrcholovým aktérům, jiné jsou naopak výrazem názorů a postojů širšího obecenstva. V některých případech se obě roviny mohou i prolnout a jistý čin politického předáka se stane výzvou k obecnému napodobování. Jeden z takových případů souvisí s odmítnutím tzv. fundamentálek Františkem Josefem I. v roce 1871. Fundamentálky, jak známo, byly pokusem o státoprávní vyrovnání mezi českým národem a Rakouskem, který byl v zákulisí připraven českou politickou reprezentací a vládou Karla Hohenwartha. Jedním ze stěžejních okamžiků složitých jednání se stal královský reskript českému sněmu z 12. září 1871, v němž císař sněm vyzval k předložení návrhu vyrovnání, slavnostně uznal existenci historického českého státu a vyjádřil ochotu nechat se korunovat svatováclavskou korunou. Po šesti týdnech vlivem působení vnitřních i zahraničních faktorů však bylo vše jinak, nový reskript z 30. října 1871 zásadním způsobem revidoval dohodnutý scénář vyrovnání, které tak bylo „pohřbeno“. Všeobecné nadšení vystřídaly zklamání a vztek, které lomcovaly stejnou měrou českou společností jako jejími předáky.
...