Ve dnech, kdy náš lid oslavoval 40. založení KSČ, vyšla učebnice Dějiny KSČ. Vedle Přehledu dějin Československa, který připravoval Historický ústav ČSAV, je to druhé syntetické historické dílo, v němž se odráží úroveň naší historické vědy v současné době, kdy socialismus v naší vlasti zvítězil.
V této souvislosti není zbytečné se zamyslet nad vývojem historické vědy v nových socialistických podmínkách a dějin strany jako zvláštní historické disciplíny. Ještě v nedávné době bylo možné slyšet pesimistické hlasy, že v naší době, která se vyznačuje rychlým tempem postupu vpřed a vypracováním smělých perspektiv komunistické budoucnosti, význam historie upadá. Vývoj historické vědy v nových podmínkách se srovnával s významem historie v minulých periodách, kdy zakladatel české historické vědy František Palacký byl poctěn názvem "otec národa". Při tomto srovnání se zdálo, jako by to, čeho naše nová socialistická historická věda dosud dosáhla, již ani zdaleka nemělo ten společenský význam jako v době, kdy se historie stala ideovou oporou národa v boji za samostatnost. (...)
Nová orientace naší historiografie vyžadovala, aby se vedle obecné historie, vedle dějin národa a státu jako nová samostatná historická disciplína vyvíjely i dějiny dělnického hnutí a revoluční strany, KSČ. Vždyť přechod státní moci do rukou dělnické třídy a vedoucí úloha, kterou v novém historickém období zaujímá v životě našich národů komunistická strana — to je největší historický zvrat ve vývoji naší vlasti, ke kterému kdy došlo. A tento zvrat, jehož výsledkem je vítězství socialismu, vyžaduje, abychom z nových hledisek pochopili historický význam komunistické strany, abychom dějiny strany chápali jako nejdůležitější součást národních dějin, neboť za celou čtyřicetiletou dobu jejího působení je s vývojem a bojem strany nerozlučně spojen každý společenský pokrok a každá historická vymoženost našich národů. Již z toho základního hlediska vyvěrá význam dějin strany jako nové samostatné historické disciplíny, která se sice již rodila v dřívějších kapitalistických podmínkách, ale plně a všestranně se může rozvinout teprve v nových socialistických podmínkách. Za socialismu se musí stát nerozlučnou součástí obecného vzdělání nejen samotných členů strany, nýbrž všech uvědomělých občanů našeho státu. Vždyť pochopení perspektiv budoucnosti není myslitelné bez pochopení úlohy síly, která řídí vývoj naší společnosti dopředu, a touto silou je komunistická strana, jejíž současný postup je podmíněn bohatstvím revolučních zkušeností mezinárodního a našeho dělnického hnutí, získaných v minulosti.
(Dějiny a současnost č. 8/1961, s. 30—31)