Cestopisné vyprávění Jana F. Körningha představuje jednu z prvních zpráv o vzdálené severské oblasti – Laponsku.
Vyjel jsem tedy z Prahy v květnu a až do Drážďan jsem cestoval [poštovním] vozem. Tam jsem nastoupil na loď, která mě dovezla do Hamburku, kde jsem našel jednoho otce jezuitu a mluvil jsem s ním o své cestě. Chtěl jsem vědět, zda by mi radil jet do Norska, jak jsem byl rozhodnut v Praze. On i jiní mě ale odrazovali od toho, abych se tam vydal, a sice kvůli strašlivé válce. Po dlouhém uvažování, co bych měl počít, jsem odešel do Lübecku, kde jsem se radil s jedním kanovníkem v katolickém kostele, který se jmenoval (jestli se nemýlím) Jodocus Lek a u kterého zrovna pobýval jeden ctihodný páter jezuita. Ten sloužil v domě denně soukromou mši, na kterou přicházeli všichni katoličtí obchodníci; tam jsem také já odsloužil svou poslední mši onoho roku tisícího šestistého padesátého devátého. Když jsem se ho zeptal, jestli by mi radil cestovat do Laponska, rozhodně mě od toho zrazoval a byl si jist, že tam nic nepořídím a že mě ani Švédové nedovolí projít tou cestou, kterou jsem zamýšlel nastoupit.
...