Nejen o tom, že černobílé fotografie architektury této krásce sluší, se můžete přesvědčit na téměř jedné stovce stran prvního čísla Ročenky liberecké architektury (01/2005), která vyšla v první polovině letošního roku. Vedle fotografií starší i ryze moderní architektury se texty popisného (například o obou libereckých radnicích, fakultě architektury v Liberci či archeologii) i ryze osobního rázu (K. Hubáček: „Co je pro mě architektura“, Zdeněk Lukeš: „Můj vztah k Liberci“, David Vávra: „...stále ještě jdu do Ještědu...“) snaží zaujmout nejen profesionální architekty, ale především ty, kteří ve městě žijí a mají k němu nějaký vztah. (ivc)
Květnové číslo časopisu Host přineslo text Viktora A. Debnára věnovaný životu a dílu legendární postavy československé avantgardy Bohuslavu Broukovi. Článek doplňuje obsáhlý dopis Jaroslavu Dreslerovi z londýnského exilu, v němž Brouk, který nezanechal žádné paměti, vzpomíná na své přátele z třicátých a čtyřicátých let. (jde)
Magazín Hospodářských novin Víkend ve svých pravidelných rozhovorech seznamuje čtenáře s lidmi, kteří jsou sice mistry ve svém oboru, ale široké veřejnosti jejich činnost spíš uniká, protože se neobjevují ani v pravidelních televizních talk shows, natožpak v seriálech. Víkend HN 19/2006 přinesl rozhovor s Františkem Šmahelem. Název „Za Karlem IV. po klikatých cestách“ sice naznačuje, že se v ústřední roli ocitl Karel IV., ale ujít by si ho neměli nechat nejen ti, kteří se zajímají o historii středověku, ale zájemci o historii vůbec. (ivc)
První letošní číslo vlastivědné revue Střední Morava nabízí mimo jiné článek Václava Štěpána „Vražda krále Václava III. po 700 letech“. Autor znovu otevírá dosud nevyřešenou otázku, kdo stál za úkladnou vraždou (4. srpna 1306) posledního Přemyslovce z královské větve starobylé dynastie. Svou stať uzavírá konstatováním, že nové prameny, které by do otázky vraždy vnesly jasno, zřejmě již nenajdeme. Přesto se vyplatí touto otázkou nadále zabývat a prohlubovat své znalosti „...o pohnuté době našeho státu na počátku 14. století“. (dm)
Vlastivědné muzeum v Olomouci a nakladatelství Memoria vydalo knihu Miloslava Čermáka Olomoucký orloj (Olomouc 2005, 80 s.), která podrobně mapuje jeho osud a podobu od počátku 15. století, kdy měl být podle pověsti orloj sestrojen saským hodinářem Antonínem Pohlem, až do současnosti. Dnešní podoba olomouckého orloje z roku 1955 stále vzbuzuje rozpaky a vyvolává diskuse. Po roce 1989 se dlouho uvažovalo o jeho rekonstrukci a odstranění Svolinského mozaiky, která podivně kombinuje hanácký folklor a socialistický realismus, personifikovaný zejména postavami dělníka a chemika.
Veškeré snahy Asociace o rekonstrukci olomouckého orloje však nakonec narazily na nezájem představitelů města. I když, jak v závěru knihy autor konstatuje, žádné jiné město na světě se nemůže pochlubit podobným orlojem. (fk)
V nově otevřené Galerii Klementinum byla 25. dubna 2006 slavnostně zahájena výstava Jezuité a Klementinum, připravená Národní knihovnou ČR ve spolupráci s Českou provincií Tovaryšstva Ježíšova. Autorkami výstavy a stejnojmené publikace vydané k 450. výročí příchodu jezuitského řádu do Čech jsou Alena Richterová a Ivana Čornejová. Expozice představuje bezmála tři stovky předmětů, které jsou spojeny s činností jezuitského řádu u nás i ve světě. K vidění je například vlastnoruční podpis zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly, autografy Bohuslava Balbína, liturgické předměty a sbírka univerzitních tezí, grafik vydávaných při příležitosti veřejných disputací. Výstava potrvá do 15. 6. 2006. Více na www.nkp.cz. (fk)
V květnu byla v Prachaticích otevřena nová pobočka Národního muzea Muzeum české loutky a cirkusu. První část nové expozice je věnována historii české loutky od nejstarších loutkářů přes rodinná a spolková divadla až k profesionálním scénám. Kromě tradičních čertů a kašpárků se návštěvníci setkají s loutkami zhotovenými podle předloh Mikoláše Alše, Vojtěcha Suchardy či Jiřího Trnky. V expozici ožijí slavné inscenace loutkových her přímo v historických divadélkách. V cirkusové části jsou vystaveny nejen plakáty, fotografie, dokumenty, ale také hrazdy, perská tyč, jednokolky, žonglérské náčiní a cirkusové kostýmy, kouzelnické rekvizity a aparáty (nejstarší z počátku 19. století). Na tiskové konferenci svolané při příležitosti otevření prachatické pobočky Národního muzea byla vznesena ze strany odborných divadelníků otázka, proč se takové muzeum otevírá právě zde. Národnímu muzeu nezbývá než doufat, že návštěvníci Pošumaví se do expozic budou jen hrnout a až tak moc se po tradičních souvislostech ptát nebudou. (ivc)