Klub Za starou Prahu sleduje situaci ve státní památkové péči po odvolání generálního ředitele Národního památkového ústavu (NPÚ) a ředitelů všech jeho územních pracovišť ministrem kultury dne 1. 12. 2005. Dospěl k závěru, že státní památková péče se dostala do přímého vlivu osob reprezentujících profesní skupinu, jež stojí již ze své podstaty vůči památkové péči v zájmovém konfliktu. Protože v tomto vývoji lze vysledovat jasný záměr, můžeme hovořit o puči, jehož důsledky mohou mít pro českou památkovou péči rozměr katastrofy.
Karel Vavřina
„Člověče, blázníš? Napřed si udělej pozadí! Ty klepny ti neutečou, ale starou Prahu ti zatím mohou rozbourat...“ (Karel Vavřina, Humoristické listy č. 8/1912)
Na klíčový post české památkové péče byla instalována loutka. Mezi členy výběrové komise nebyl nikdo spjatý s praktickým chodem památkové péče. V komisi k ní měli nejblíže tři členové (Zdeněk Lukeš, Josef Holeček a Jiří Plos), kteří se však v minulosti v řadě případů dostali do opozice vůči názoru státní památkové péče jako obhájci názoru architektů a jejich klientů.
Komise skutečně odpovědná za zdárný vývoj památkové péče v České republice by nemohla vybrat jako generálního ředitele Národního památkového ústavu plachého literáta a teoretika Tomáše Hájka, člověka s lékařským a filosofickým vzděláním, bez průkazné odborné praxe a s nedostatečnou praxí řídící, který byl do funkce ministrem kultury jmenován dne 19. 1. 2005.
Tomáš Hájek již ve svém prvním veřejném projevu v nové funkci uvedl jako zásadu svého přístupu ke kulturnímu dědictví následující tezi: Nelpět na čisté konzervaci a uchovávání původního stavu.
Bezprostředně po nástupu Tomáše Hájka do funkce byl vydán nový statut NPÚ (23. 1.), několik dnů poté byl zveřejněn též nový organizační řád a organizační schéma (27. 1.). S dosavadními vedoucími pracovníky ústavu či kýmkoliv ze současných zaměstnanců tyto dokumenty nebyly konzultovány. Výsledkem této skutečnosti byl fakt, že po jejich zveřejnění nikdo z pracovníků vedoucích ani řadových nevěděl, na jaké pozici je s ním počítáno, kdo je jeho nadřízený či podřízený.
Chaotičnost změn a neuváženost kroků generálního ředitele dokládají další skutečnosti:
— jmenování bývalého hlavního ekonoma NPÚ Ing. Ivana Noveského do téže funkce i jeho brzká rezignace po zveřejnění některých skutečností z doby jeho předchozího působení v NPÚ,
— zveřejnění záměru odvolat všechy kastelány státních hradů a zámků, který Tomáš Hájek nebyl schopen důvěryhodně vysvětlit a který po prověření pracovněprávních a organizačních souvislostí musel odvolat,
— oznámení vzniku organizace, která má v budoucnu samostatně spravovat hrady a zámky, jež bylo vzápětí stornováno,
— rychlá rezignace jednoho z čerstvě vybraných územních ředitelů a prokázání problematické politické minulosti jiného.
Pacifikace památkové péče byla završena jmenováním externích poradců generálního ředitele dne 3. 2. 2006 (Petr Malinský, Jakub Cigler, Jiří T. Kotalík, Josef Holeček, Jiří Plos, Roman Koucký a Irena Bukačová). Státní památková péče se tím dostala do sféry vlivu skupiny architektů a jejich profesní organizace. Minimálně čtyři ze sedmi jmenovaných osob měly v minulosti s památkovou péčí vážný názorový konflikt.
Z rozhodujících pozic ve státní památkové péči byli odstraněni stoupenci památkového myšlení, které vyznává jako jednu z nejvyšších chráněných hodnot autenticitu a shledává smysl památkové péče v důsledné ochraně původnosti historických staveb v hmotě, konstrukcích, objemu i půdorysu včetně jejich prostorových vztahů, a to přednostně v oblasti památkových rezervací a památkových zón. Tyto zásady vůbec nevylučují vstup současné architektury do historického prostředí, vyžadují však od ní ohleduplnost a respekt k organismu historického města.
Odklon od uvedených zásad znamená výrazný krok zpět v kulturním vývoji. Že tato hrozba není planá, dosvědčují dříve zveřejněné názory nově jmenovaných členů poradního sboru. (Např. Roman Koucký: ...přitom jsou to právě památkáři a urbanisti, kteří městům nejvíce škodí. Dřív komunistický režim ohrožoval města plošnou demolicí, dnes památkáři plošnou ochranou.)
Vývoj v organizaci památkové péče započatý plošným odvoláním ředitelů a chaotickými kroky nově jmenovaného generálního ředitele je neakceptovatelný. Ohrožuje samu existenci funkční památkové péče a otvírá reálnou možnost jejího zneužití lobbistickými skupinami. Jedinou možností je v nastalé situaci přehodnocení výběru generálního ředitele NPÚ a revize všech kroků, které následovaly.
Na základě uvedených skutečností a důvodů:
1. Žádáme ministra kultury ČR, aby okamžitě odvolal Tomáše Hájka z pozice generálního ředitele a vypsal nové výběrové řízení, které proběhne bez spěchu a pod vedením nově jmenované komise.
2. Žádáme, aby byly okamžitě zastaveny další radikální kroky (organizační změny, personální čistky, převody majetku, a to zejména hradů a zámků) a byla za účasti odborné veřejnosti vytvořena dlouhodobá koncepce památkové péče, ze které budou případné organizační změny vycházet. Současné počínání ministerstva kultury a nového vedení NPÚ nelze označit jinak než jako hazard s institucí památkové péče a s kulturním dědictvím, které ochraňuje.
3. Žádáme o nezávislé prověření údajných stížností a udání na Národní památkový ústav a jeho pracovníky, jimiž ministr kultury zdůvodnil prosincovou čistku.
Za Klub Za starou Prahu
(Zkráceno a redakčně upraveno. Úplné znění stanoviska viz www.zastarouprahu.cz. Tam se také přesunula diskuse k tématu poté, co byla v únoru zrušena příslušná diskusní fóra na internetových stránkách NPÚ.)