Desátým svazkem završilo varšavské nakladatelství Iskry vydávání ojedinělého dokumentu — soukromých deníků prominentního komunistického novináře a politika Mieczysława F. Rakowského (nar. 1926). První zápisy pocházejí z roku 1958, kdy se mladý funkcionář stal šéfredaktorem stranického týdeníku Politika, edici uzavírají záznamy z ledna 1990.
Rakowského kariéra byla v poměrech východního bloku výjimečná. Stal se postupně důvěrníkem čtyř polských stranických šéfů, Gomułky, Gierka, Kanii i Jaruzelského. Všechny nejprve podporoval a na konci jejich dráhy kritizoval. Na západě platil za vyhlášeného liberála a reformátora, hodně cestoval po konferencích a diskusních fórech, na Západě běžně publikoval, hlavně v Německu.
Týdeník Politika byl pod jeho vedením na standardy stranického tisku nezvykle zajímavý. Šéfredaktor obratně balancoval na hraně mezi přípustnou kritičností, soudružskou otevřeností a revizionistickou herezí, což už v počátcích jeho dráhy půvabně popsal spisovatel Leopold Tyrmand v eseji "Účesy Mieczysława Rakowského" v pařížském exilovém časopise Kultura (1967).
V roce 1981 Rakowski přešel od novinařiny naplno k praktické politice a stal se členem vlády generála Jaruzelského. Vládní a stranické funkce završil v roce 1989 jako předseda poslední komunistické vlády a současně poslední šéf komunistické strany, která se pod jeho patronací změnila v sociální demokracii. Tehdy si do deníku poznamenal: Cítím se svobodný a osvobozený od mnoha starostí. Nezávidím Olkovi [Kwaśniewskému] a Leszkovi Millerovi, na jejichž bedra dopadnou všechny potíže.
Deníky podrobně zachycují vnitřní politický život špiček stranického aparátu a propagandistické mašinerie. Rakowski si velice pravidelně, takřka denně, zaznamenával neveřejné informace a jejich oběh, průběhy důvěrných porad a konzultací, opisoval si do deníku tajné dokumenty i resumé z tisku, zaznamenával svá vlastní hodnocení lidí a událostí. Privátní komentáře jsou o poznání kritičtější než jeho veřejné projevy. Podle všeho Rakowski nejpozději na konci sedmdesátých let počítal s tím, že deníky jednou vyjdou tiskem — a že v té době bude komunistický režim minulostí.
Sledoval události v dosti širokém horizontu. Zajímala ho nejen Varšava, ale takřka veškerá politika hýbající světem na Západě i Východě. Deníky tak mj. obsahují řadu pozoruhodných bohemik, nejvíce v letech 1968 a 1969, kdy Rakowski v deníku často komentoval informace o pražském jaru, intervenci a následné normalizaci.
Nebyl sám, kdo si v polské stranické špičce vedl deník, kam zapisoval tajné informace a osobní kritické názory a komentáře. Dvě takové knihy už vydal člen politbyra ze sedmdesátých let Józef Tejchma. Rakowského deníky jsou však mimořádné svým časovým rozsahem, důkladností a podrobností: edici tvoří celkem deset pětisetstránkových svazků formátu A4. Jejich autor zřejmě vstoupí do historie především jako nejpilnější kronikář v celém poválečném východním bloku.
Miezcysław F. Rakowski, Dzienniki polityczne I—X