Není tomu ještě ani jedno desetiletí od období označovaného dobou kultu osobnosti, období, kdy podle teoretických formulí vznikala díla, o jejichž umělecké hodnotě se dá s úspěchem pochybovat. Zatímco obrazy, sochy, kantáty, básně a jiné výtvory pomíjejícnějšího druhu má dnes mladší generace možnost těžko posoudit, neboť zanikly samy sebou, chodí kolem staveb nebo dokonce vyrůstá na stavbách z tohoto období. Je nelze zařadit "ad libri prohibiti", jejich životnost nikdo nezkrátí. Ještě pár generací bude v těchto stavbách žít a hledat únik v příjemnějším prostředí historické architektury ve chvílích oddechu.
Stavby z nejposlednější doby, postavené po uvolnění ze zajetí tohoto teoreticky vymyšleného uměleckého slohu údobí kultu, nenesou již známky tak markantního a dokonce chtěného odklonu od skutečnosti, již mají odrážet; přesto však otázka, kde je architektura, zní stále. A s ní otázka další, kde je viník. Hledáme-li viníka, známe již přesný rozdíl mezi stavbařem a architektem; vinným za všechny nedostatky nových bytů, sídlišť, nových závodů a všech nových budov je architekt. Nikdo se neodváží tvrdit, že architekt je bez viny. V některých příkladech, uváděných uživatelem stavby nebo diváky, nezbaví ani nejzarytější ochránce stavovské cti architekta odpovědnosti za chyby nebo omyly. Proč ale jsou nedostatky a pochybnosti o architektuře vůbec u nás v takovém měřítku? Máme tak málo architektů, že je jen občas možno vidět stavbu, jež je architekturou a jež obstojí v mezinárodním měřítku? (...)
Kolik je účastníků výstavby u nás, o tom se můžeme přesvědčit nahlédnutím do vyhlášky Státní komise pro investiční výstavbu SKIV č. 9. Stavebníkem je naše společnost, zastupované ústředním investorem, vrchním investorem a konečně přímým investorem. Všichni schvalují. Bohužel rozdíl mezi stavbou a architekturou není v mnoha případech jasný ani investorovi, který často požaduje jen "střechu nad hlavou", láci a rychlý ekonomický efekt. Kromě účelnosti a ekonomičnosti považuje všechno ostatní za plýtvání investicemi.
Dějiny a současnost č. 3/1966, s. 43—44