Nejedna budova na Malé Skále by ve svém "rodném listě" mohla mít vepsáno: Největší původa všeho byla milostivá gruntovní vrchnost, vysoce urozený Pán a pán František Zachariáš Römische. Nejinak je tomu i v případě maloskalského Pantheonu. František Zachariáš Römisch začal svou poctu hrdinům budovat v prvních letech 19. století na panství, které zakoupil od rodu Desfoursů v roce 1803. Tento milovník vlasteneckých dějin, německy mluvící český patriot oddaný svému panovníkovi, tak začal přetvářet bývalý hrad Vranové, respektive to, co z něj na skalním ostrohu nad řekou Jizerou zbylo, k obrazu svému. Netřeba snad ani dodávat, že obraz to byl značně romantický nejen dobou, ale především světem svého nositele.
Römisch (1757—1832) se narodil a část svého podnikatelského života prožil v Mikulášovicích v Čechách (Šluknovský výběžek). Během napoleonských válek velmi zbohatl na dodávkách pro rakouskou armádu a stal se z něho nejen bohatý, ale i vážený měšťan (jeho portrét se nachází na zámku ve Vrchotových Janovicích). Později si dokonce pořídil šlechtický přídomek. Jeho investice do panství v neobyčejně půvabné krajině tak byla jen dalším krokem ke splnění snu. V lesích okolo bývalého středověkého sídla (první písemné zmínky pocházejí sice až z 15. století, ale místo bylo určitě obýváno dříve) se pustil do budování přírodního parku a památníku, kterým chtěl vzdát úctu všem, jichž si vážil. Své dílo nazval Pantheonem.
Pantheon se dělil na vnitřní a vnější. Vnitřní část, uzavřená skalní rozsedlinou, se v podstatě kryla s prostorem hradu Vranové. Römisch do něho zahrnul i bývalý parkán, na jehož východním konci nechal roku 1826 vystavět gotizující letohrádek, údajně na místě bývalé hradní kaple, kterou na první pohled i imituje. Je to stavba, která každého návštěvníka okamžitě upoutá už z dálky. V 19. století byly v jejích interiérech umístěny středověké archeologické nálezy z útrob hradu. Na západ od parkánu, směrem k sousednímu hradu Frýdštejn, se nalézá "ústředí" Pantheonu — Síň tří mocnářů, která vznikla těsně po bitvě u Lipska. Nacházely se tu bysty vítězných vládců či maršálská čepice a hůl, z nichž však dodneška zbyla pouze torza. Na stěnách jsou vyryta jména vojevůdců, kteří Napoleona v památné bitvě porazili. Römisch nezapomněl ani na "obyčejné" lidi, a tak v jednom z výklenků bývaly urny se jmény čtyř prostých lidí. Jedním z nich byla vdova po vojákovi Babičkovi, která se starala o raněné v lazaretu.
V jeskyních a na skalních stěnách ve zbývajícím prostoru hradu-památníku se návštěvník může pocvičit jak v latině, tak ve znalostech osobností napříč staletími. Najdete tu vepsány literáty světové i regionální, či dokonce zcela neznámé, bájné hrdiny germánské, keltské i slovanské, památník Karlu IV. (dnes asi v nejzbědovanějším stavu) a Jiříkovi z Poděbrad. Ve vnějším Pantheonu se nacházejí těžko přístupné památníky Josefa II., Přemysla Otakara II., hraběte Starhemberka a Karla ze Schwarzenberka či sarkofág Marie Terezie. Zde Römisch vzdal hold své ženě, která mu ale nakonec z Malé Skály utekla do Vídně. Tu a tam na Vás vykoukne nečekaný obelisk, runový či staroslověnský nápis, pěkné místo s vyhlídkou do údolí. Jeden pomník (ostatní byly odstraněny při stavbě železnice) se dochoval i na stezce podél Jizery, na samém kraji Römischova přírodního parku. Je věnovaný Tadeáši Haenkemu, botanikovi, lékaři a cestovateli, který zemřel v Jižní Americe. Pískovcový pomník pochází ze sestroňovické dílny Ignáce Martince, který je jedním z mnoha místních uměleckých řemeslníků plnících představy maloskalského pána a současně jedním z mála, jehož jméno vůbec známe.
Osud maloskalského Pantheonu po druhé světové válce poznamenalo především národnostní vypětí (byl chápán jako symbol němectví) a vandalismus, ale také rozporuplnost přijetí Römischova "vzkazu". Dnes se tedy v prostorách oblíbeného výletního cíle prolínají zbytky středověkého hradu s pozůstatky představ o "hrdinech-bozích" z 19. století.