Byl to jeden z nejvýznamnějších procesů stalinistických padesátých let. Představitelé komunistického režimu jím dali občanům jasně na vědomí, že každého, kdo se rozhodne byť jen zauvažovat o tom, že by "komunistický ráj" opustil, označí za vlastizrádce a uvězní na dlouhé roky do vězení, i kdyby se jednalo o všeobecně zbožňovanou osobnost. Rozhodli se to demonstrovat na zdánlivě nedotknutelném kolektivu — československém hokejovém reprezentačním týmu, který byl v té době ověnčen dvojnásobným titulem mistrů světa a olympijským stříbrem. Jeho hráče v roce 1950 komunističtí prokurátoři nařkli z úmyslu emigrovat, obvinili je z velezrady a poslali do uranových dolů. Nejtěžší trest, patnáct let odnětí svobody, dostal jeden z našich nejlepších brankářů Bohumil Modrý, který byl v tomto procesu označen za hlavu "protistátní skupiny". Na letošní rok připadlo 90. výročí jeho narození. Městské muzeum v Lanškrouně se na něj rozhodlo při této příležitosti zavzpomínat a připravilo výstavu, která přibližuje jeho osobní život, hokejovou kariéru i praktiky komunistické pseudojustice.
Bohumil, kterému však nikdo neřekl jinak než Bóža, nebyl lanškrounským rodákem, narodil se 24. září 1916 v Praze. Ale do tohoto městečka jezdil od dětství na prázdniny a později za studií na tzv. handl (výměnný pobyt), aby se tu v německé rodině zdokonalil v němčině. Po válce se stal národním správcem zdejší cihelny a jako stavební inženýr vypracoval pro Lanškroun několik stavebních a regulačních plánů. A po svém propuštění z vězení se sem přijel zotavit. Jeho jméno bylo jak v Lanškrouně, tak v celém komunistickém Československu tabu. Nyní je po něm pojmenovaná místní sportovní hala a jedna z nových ulic.
Výstava je rozčleněna do několika částí. První z nich tvoří kolekce unikátních a většinou dosud nepublikovaných rodinných fotografií, které muzeu zapůjčily dcery legendárního brankáře. K vidění jsou momentky z prázdninových pobytů malého Bóži v Lanškrouně i snímky zachycující významné mezníky v jeho osobním životě. Fotografie potvrzují to, co dvojnásobný mistr světa později uvedl do vězeňského spisu: Vedle hokeje jsem žil především pro rodinu.
Druhá část expozice ilustruje jeho hvězdnou kariéru. Fotografie i dobové časopisy zachycují okamžiky, kdy exceloval na světovém šampionátu v roce 1947, konaném v Praze. Tehdy přispěl k tomu, že Češi vůbec poprvé v historii získali titul mistrů světa. Výstava přibližuje také chvíle, kdy o rok později na zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici i díky Bóžovým skvělým akcím Československo získalo stříbro.
Bóža Modrý byl pilířem národního mužstva od roku 1937. Jeho způsob hry se snažily napodobovat tisíce kluků. Právě pro ně začala vycházet "Škola hokejového brankáře" v časopise Mladý hlasatel, ve které je jejich idol učil nejen brankářské technice, ale radil jim i ohledně výroby hokejové výstroje. Kromě teoretických lekcí vyučoval Bóža hokejové dorostence i na ledě na štvanickém stadionu. Stával se čím dál slavnější, což se pokusili využít i barrandovští producenti, kteří ho chtěli pro jeho zajímavou tvář obsadit do role filmového milovníka.
Výstava v lanškrounském muzeu ukazuje ovšem i jiné stránky, které přinášelo před šedesáti lety hraní hokeje. V době všeobecného nedostatku po skončení druhé světové války zoufale chyběly i hokejové hole. Této situace dokonale využil rychnovský řemeslník Oldřich Šklíba. Na výstavě je uveřejněna jeho vzpomínka, jak vyrobil několik hokejových holí a vydal se s nimi na vlastní pěst do Prahy. Národní mužstvo jimi bylo nadšeno a ihned objednalo další. Součástí expozice je i brankářská hokejka, vyrobená Šklíbou, s níž Modrý vychytal zlatou medaili na mistrovství světa ve Stockholmu.
Poslední část výstavy je věnována nejsmutnějšímu životnímu období Bóži Modrého — soudnímu procesu a následnému věznění. Je zde vystaven mimo jiné opis rozsudku, který nad ním a jeho spoluhráči vynesl státní soud, dopis, jenž napsal manželce Erice z vyšetřovací vazby, nebo fotografie obou dcer, které mu jeho žena posílala do vězení. Expozici pak uzavírají snímky z doby po propuštění z vězení v roce 1955, telegram, ve kterém nemocnice na Bulovce informuje o jeho smrti, i fotografie z pohřbu. Zemřel v pouhých 47 letech, na zdraví se mu bezesporu podepsal i jeho pobyt na proslulé věži smrti, kde byl nucen bez jakýchkoliv ochranných pomůcek třídit uranovou rudu.
Je škoda, že při přípravě výstavy nebyly více využity prameny vztahující se právě k padesátým letům. V Národním archivu i v Archivu ministerstva vnitra ČR se nachází řada dokumentů týkajících se jak procesu, tak následného věznění. Muzeu přesto patří dík, že tuto temnou kapitolu naší sportovní i obecné historie připomnělo.
Ing. Bohumil Modrý, Městské muzeum Lanškroun 24. 9.—19. 11. 2006