Není malých témat a není ani nevýznamných šlechtických rodů. Dvě muzea opatrující památky z oblasti někdejšího "velkého" Chebska se spojila k ambicióznímu projektu, který se vymyká úzce regionálnímu rámci. Společná výstava Krajského muzea v Chebu a Egerland-Museum v Marktredwitzu názorně ukazuje, jak lze poutavě skloubit "velké" dějiny zemí a států s "malými" dějinami rodiny, která sice vynikala starobylostí, avšak jinak byli její členové vždy více objekty nežli subjekty historického dění.
Pro smrtelníky, kteří nejsou zrovna specialisty na mikrodějiny dané oblasti, představují Nothaftové nejspíše jen jedno z mnoha jmen, jež zalidňují spletitou minulost hradů a drobných údělů po obou stranách dnešní hranice mezi západními Čechami a Horní Falcí. S obsáhlým česko-německým katalogem, takřka ze tří čtvrtin zaplněným odbornými studiemi, nastává konec této nevědomosti. Zájemce zde nalezne vše, co o rodu Nothaftů chtěl vědět, ale bál se zeptat. Devět autorů ve dvaatřiceti statích a v připojeném obšírném popisu rodových památek podává plastický obraz historie Nothaftů na pozadí dějin regionálních i státních. Ve smyslu osvědčené tematické triády Herrschaft — Wirtschaft — Kultur se před čtenářem otevírá plastický obraz středověkého Chebska, střídaný v rychlém sledu průhledy do myšlenkového světa a hmotné kultury nižší bavorské šlechty od pozdního středověku až po práh moderní éry. Nechybějí speciální výklady o rodové heraldice a genealogii ani o pozoruhodných kulturních investicích členů a členek rodu v období barokním. Nothafty můžeme postupně sledovat na cestách za vzděláním, v průběhu kariér vojenských, úředních či církevních i v soukromí jejich rezidencí. K tomu je třeba přičíst i doslova panoramatický pohled na kulturní krajiny, s nimiž byl rod svázán: na české straně Chebsko a Sokolovsko, na bavorské pak vedle Horní Falce i Švábsko. Většina statí si udržuje solidní odbornou úroveň, ačkoliv nebezpečí pádu do úzce faktografických slují popisné historické vlastivědy se někteří pisatelé zcela nevyvarovali.
Až při čtení memoárově laděného epilogu pochopíme i další funkci pozoruhodné publikace. Jde totiž o svého druhu epitaf. Sága rodu Nothaftů, jenž na scénu psaných dějin vstoupil roku 1166, se blíží po bezmála tisíci letech ke svému konci. Posledními nositelkami kdysi slavného jména je šestice dam, jejichž věk vesměs přesáhl osmdesátku. Tímto faktem si lze vysvětlit jak orientaci nejmladších generací rodu na dávnější nothaftovskou historii, tak i osobitou skladbu exponátů výstavy. Katalog totiž obsahuje enormní množství rodinných památek, jež od zařazení do oblasti bezcenné veteše zachraňuje právě jen emocionální náboj. Škoda, že i výpovědní hodnota předmětů zajímavých a cenných se někdy míjí se svými interprety. Jeden příklad za všechny: německý překlad Hájkovy kroniky (Norimberk 1697) katalogové heslo vědecky charakterizuje jakožto "Fragment knihy k tématu Čechy, psáno německým a českým jazykem" (s. 581). Bohemica zkrátka non leguntur, bez ohledu na jazyk, v jakém ke čtenáři přicházejí...
A v tomto případě je to možná i dobře, neboť hanebná, ba groteskně diletantská úroveň překladů německých textů do češtiny je největší — a ovšem podstatnou — vadou na kráse jinak sličné knihy. Akvarelové kopie podle známých rytin Jacoba de Gheyn český text katalogu poeticky shrnuje pod označení "Výcvik zemských knechtů" (s. 608, 619—620). Jde o tvůrčí aplikaci stylu překládej, jak slyšíš; obdobně např. Luncheon meat [vyslov lantšmíd] = zemský kovář. Nejpozoruhodnější na celé věci je, že dotyčné obrázky nezachycují žádné lancknechty, nýbrž střelce z ručnice (což je ovšem zase chyba německé předlohy). Mistrovský kousek však představuje přetlumočení známého hexametru Bella gerant alii, tu, felix Austria, nube! jakožto: Války mohou vést jiní, ty, šťastné Rakousko, se ožeň! (s. 174) K této translatologické perle nezbývá než doplnit nutkavě se nabízející repliku: Tak jsem se ohnalo...
Škoda, že znamenitý projekt a vynikající publikace musely být v závěru znehodnoceny právě tímto až smutně symbolickým způsobem.
Po stopách šlechtického rodu Nothaftů: Nothafti v Čechách a v Bavorsku 19. 5.—5. 11. 2006 Krajské muzeum Cheb 20. 5.—5. 11. 2006 Muzeum Chebska v Marktredwitzu (Egerland-Museum Marktredwitz)