V posledních měsících se ve Francii mluví o úplné mánii týkající se Marie Antoinetty. V květnu přišel do kin film Marie Antoinetta od Sofie Coppolové, v červenci bylo v parku zámku Versailles otevřeno Panství Marie Antoinetty. Desítky románů, biografi í a historických studií z posledních let svědčí o tom, že život této francouzské královny i nadále inspiruje nejen historiky.
I přes různé způsoby zpracování postavy Marie Antoinetty najdeme jedno společné: snahu zobrazit její lidskou stránku. Královniny slabosti následně vysvětlují její chování, kterým si tolik popudila Francouze. Za revoluce Marie Antoinetta ztotožňovala všechny hříchy staré monarchie, za což také zaplatila svým životem. Na konci 19. století se z ní naopak stal prototyp elegance již zmizelého světa. Za vzor námětu Marie Antoinetty dnes může sloužit psychologická sonda se stejnojmenným názvem od Stefana Zweiga z roku 1932. "Být královnou znamenalo pro Marii Antoinettu být nejobdivovanější ženou ze všech", vysvětluje autor.
Na filmovém festivalu v Cannes se letos francouzským divákům zmíněný americký film o Marii Antoinettě představil. Režisérka a autorka scénáře o něm prozradila: "Nechtěla jsem natočit historický velefilm. Zaujala mě především Marie Antoinetta jako nedospělá dívka." Budoucí královna přijela do Francie ve věku pouhých 14 let a hned se zde musela podřídit přísné etiketě. Vstávání, oblékání či stolování před celým dvorem zde bylo každodenním rituálem, na který nebyla zvyklá. "Vždyť je to všechno směšné!" bouří se v Marii Antoinettě mladá krev. "Tohle jsou Versailles," usadí ji přísným tónem komtesa de Noailles přezdívaná Madam Etiketa.
Ve filmu se zrcadlí protiklad mladičké nástupkyně trůnu, která byla pro politické zájmy vytržena ze svého prostředí a provdána za muže, kterého sotva znala. Zároveň však byla pod neustálou kontrolou své matky Marie Terezie, která dohlížela na dceřiny politické i manželské povinnosti. Nechávala proto kontrolovat královské lože, aby nepromarnila chvíli, kdy manželství její dcery dojde naplnění. Před tímto strnulým prostředím nacházela Marie Antoinetta rozptýlení ve své vesničce, která byla jen několik kroků od Versailles. "Tady nejsem královnou, ale sama sebou," říkávala o svém útočišti. Nedávné otevření Panství Marie Antoinetty veřejnosti proto plynule navázalo na filmové zpracování jejího osudu a přilákalo sem další návštěvníky. Jelikož je zámek Versailles nejnavštěvovanější památkou ve Francii, jedná se zcela jistě o výhodnou investici. Zámeček Trianon, kaple, chrám lásky, jeskyně, vlastní divadlo či královnina vesnička tak umožňují návštěvníkům vydat se po jejích stopách. O Marii Antoinettě se dnes mluví také jako o předchůdkyni princezny Diany. Tato francouzská královna inspirovala zároveň filmové producenty i restaurátory, dostává se proto na výsluní jako historická postava a také jako výnosný marketingový produkt.
V posledních měsících se ve Francii mluví o úplné mánii týkající se Marie Antoinetty. V květnu přišel do kin film Marie Antoinetta od Sofie Coppolové, v červenci bylo v parku zámku Versailles otevřeno Panství Marie Antoinetty. Desítky románů, biografi í a historických studií z posledních let svědčí o tom, že život této francouzské královny i nadále inspiruje nejen historiky.
I přes různé způsoby zpracování postavy Marie Antoinetty najdeme jedno společné: snahu zobrazit její lidskou stránku. Královniny slabosti následně vysvětlují její chování, kterým si tolik popudila Francouze. Za revoluce Marie Antoinetta ztotožňovala všechny hříchy staré monarchie, za což také zaplatila svým životem. Na konci 19. století se z ní naopak stal prototyp elegance již zmizelého světa. Za vzor námětu Marie Antoinetty dnes může sloužit psychologická sonda se stejnojmenným názvem od Stefana Zweiga z roku 1932. "Být královnou znamenalo pro Marii Antoinettu být nejobdivovanější ženou ze všech", vysvětluje autor.
Na filmovém festivalu v Cannes se letos francouzským divákům zmíněný americký film o Marii Antoinettě představil. Režisérka a autorka scénáře o něm prozradila: "Nechtěla jsem natočit historický velefilm. Zaujala mě především Marie Antoinetta jako nedospělá dívka." Budoucí královna přijela do Francie ve věku pouhých 14 let a hned se zde musela podřídit přísné etiketě. Vstávání, oblékání či stolování před celým dvorem zde bylo každodenním rituálem, na který nebyla zvyklá. "Vždyť je to všechno směšné!" bouří se v Marii Antoinettě mladá krev. "Tohle jsou Versailles," usadí ji přísným tónem komtesa de Noailles přezdívaná Madam Etiketa.
Ve filmu se zrcadlí protiklad mladičké nástupkyně trůnu, která byla pro politické zájmy vytržena ze svého prostředí a provdána za muže, kterého sotva znala. Zároveň však byla pod neustálou kontrolou své matky Marie Terezie, která dohlížela na dceřiny politické i manželské povinnosti. Nechávala proto kontrolovat královské lože, aby nepromarnila chvíli, kdy manželství její dcery dojde naplnění. Před tímto strnulým prostředím nacházela Marie Antoinetta rozptýlení ve své vesničce, která byla jen několik kroků od Versailles. "Tady nejsem královnou, ale sama sebou," říkávala o svém útočišti. Nedávné otevření Panství Marie Antoinetty veřejnosti proto plynule navázalo na filmové zpracování jejího osudu a přilákalo sem další návštěvníky. Jelikož je zámek Versailles nejnavštěvovanější památkou ve Francii, jedná se zcela jistě o výhodnou investici. Zámeček Trianon, kaple, chrám lásky, jeskyně, vlastní divadlo či královnina vesnička tak umožňují návštěvníkům vydat se po jejích stopách. O Marii Antoinettě se dnes mluví také jako o předchůdkyni princezny Diany. Tato francouzská královna inspirovala zároveň filmové producenty i restaurátory, dostává se proto na výsluní jako historická postava a také jako výnosný marketingový produkt.