Středověk už čtenářům dávno není líčen jen prostřednictvím politických dějin, vychází řada publikací o tom, jak středověký člověk žil svůj každodenní život, jak trávil volný čas i jak umíral. Byla jen otázka času, kdy se na našem trhu objeví kniha, která se zaměří na tu nejstinnější stránku lidské společnosti, na válečné konflikty. Tento cíl si vytkl Norbert Ohler, profesor historického semináře univerzity ve Freiburgu. Pro svou práci si vybral období středověku (s určitými přesahy do počátku 16. století) a založil ji zejména na materiálech z území dnešního Německa, Francie a Itálie. Značnou pozornost věnoval období francké říše a ranému středověku, o pozdějších obdobích je zmínek mnohem méně.
Autor se nezaměřil pouze na vojenskohistorický rozměr válek, ale vzal v potaz i jiné okolnosti, které vývoj ozbrojených konfl iktů ovlivňovaly – geografi cké podmínky, klima, ale také víru a náboženství. Dále se věnuje složení vojska, pohnutkám, jež vedou k válce, a typologii válečných konfl iktů. Po ní následuje kapitola Od vyhlášení války k bitvě. Bitvou však ještě kniha nekončí, je třeba se věnovat tomu, co následuje po vítězství. Nakonec autor dostál názvu knihy a věnoval se i snahám o udržení míru. Logické stavbě knihy a řazení jednotlivých témat nelze nic vytknout, řada názvů kapitol však bohužel příliš nekoresponduje s jejich obsahem. Jako ukázku můžeme vzít kapitolu Bojovnice. Autor bohužel velmi stručným odkazem odbude skutečnost, že se ženy účastnily bojů i jako jízdní bojovnice v křížových výpravách. Největší pozornost pak věnuje – komu jinému – Johance z Arku. Omezuje se však pouze na obecně známá fakta z jejího vojenského působení, aniž by se věnoval rozboru její role, spokojí se pouze s informací, že ...byla upálena za to, že nosila mužský oděv, a za jiné přestupky. Navíc některé myšlenkové pochody autora lze jen velmi těžko postihnout. Nevím, jakou nalézá souvislost mezi Janem Husem, který se snažil reformovat církev, a Johankou z Arku, bojovnicí za osvobození Francie, když připomíná, že na rozdíl od Jana Husa byla Johanka prohlášena za svatou. S ohledem na název kapitoly je však pro mne stejně nepochopitelné zařazení závěrečného odstavce. Je zde řeč o dosud nezmíněné složce vojska, a to trénu – zmíněny jsou dnešními slovy ženijní oddíly, dále pak kejklíři, pěvci; teprve poslední věty odstavce se vracejí k ženám – poznámkou, že ve stoleté válce bylo čas od času prostitutkám zakázáno doprovázet vojsko na koni, musely se uráčit jít pěšky. Tak to bohužel vypadá na více místech. Autor vedle sebe řadí příklady či fakta, jež jsou si něčím podobné (a někdy ani to ne), bez hlubšího rozboru z nich vyvozuje důsledky, nebo je dokonce ani neanalyzuje a spěchá ve výčtech a přehledech dál. Informace, že hrady řádu německých rytířů v Pobaltí byly obsazeny jen třemi až dvanácti rytíři, zatímco hrad Krak des Chevaliers měl mít roku 1212 posádku dvou tisíc mužů, z toho padesát rytířů, je bez hlubšího rozboru toho, o jaké hrady šlo a zda je řeč o posádce „mírové“, nebo o době válečného konfl iktu, je sice zajímavá, bohužel její výpovědní hodnota je minimální. Takovými počty může být čtenář maximálně ohromen, nic víc. Stejné to je při uvádění údajů o velikosti vojsk. Čtenář se mnoho nedozví o skladbě vojska ani způsobu, jakým se skutečné počty vojsk zjišťují (koneckonců ani jsem v knize nepostřehl zmínku o tom, jak „věrohodná“ jsou čísla udávaná středověkými kronikáři), na dvou stranách textu se prakticky pouze střídají jména válečníků a počty jejich armád. Čechové jsou v textu zmiňováni jen velmi zřídka, husitské války jsou takřka zcela opomenuty. Naopak zarazí zmínka o tom, že Přemysl II. Otakar byl na Moravském poli zabit někým ze svých lidí, který využil příležitosti k pomstě (str. 272 a 273 s odkazem na Die Fürstenfelder Chronik) , což nemělo při pořizování překladu uniknout a mělo být v českém vydání blíže rozvedeno či doplněno poznámkou. Jinak ovšem překladu nezle po odborné stránce nic vytknout. Ohlerova kniha má poměrně dost daleko do svého cíle, který si vytyčila, tedy seznámení s válkou jako fenoménem. Leckterá zobecnění, v syntéze bezesporu nutná, bohužel opomíjejí okolnosti, za nichž se jednotlivé události staly. Vzdor tomuto poměrně zápornému hodnocení přináší kniha mnoho zajímavých informací především z období francké říše a počátků Svaté říše římské a určitý „pohled z druhé strany“ na soužití této říše s jejími slovanskými sousedy
Přeložil Milan Váňa, H&H Jinočany 2004, 418 s., 299 Kč