Vydavatelství, které již ve svém názvu zdůrazňuje specializované zaměření na cyklistiku, uvedlo před časem na trh zajímavou publikaci, věnovanou využití jízdních kol pro vojenské účely. Autor je mezi milovníky těchto jednostopých vozidel poháněných lidskou silou znám jako neúnavný propagátor. Po odborných i popularizačních pracích o sportovní a turistické cyklistice nyní vstoupil do oblasti historie. Na konkrétních příkladech z různých zemí dokládá vojenské využití jízdních kol od „prvních vlaštovek“ až po dnešek. Jízdní kolo sloužilo vojákům velmi dobře v polních i týlových podmínkách pro spojky a hlídky, ale také jako rychlý dopravní prostředek pěchoty. V dobách, kdy nákladní automobily byly ještě značně nedokonalé a mohly jezdit jen po velmi dobrých silnicích, přesunovali se cyklisté bez obtíží po polních cestách s až překvapivě vysokou rychlostí. Cyklistické jednotky odvedly dobrý „kus práce“ za obou světových válek, což jistě mnohého čtenáře překvapí, neboť první ze zmíněných konfl iktů je v podvědomí spojen s nekonečnými zákopy, drátěnými zátarasy a trychtýři po dělostřeleckých granátech, druhý je pak ve znamení tanků, střemhlavých bombardérů a motorizovaných vojsk. O obrovské míře zastoupení jízdních kol v armádách mívají představu jen vojenští historici. A tak je pro ostatní jistě velmi poučné dočíst se například o úloze bicyklů při vylodění v Normandii, během vzdušných výsadkových operací, při bojích v poušti i za polárním kruhem. Autor své „putování kola armádami“ dovádí až do dnešních dnů. Velká část textu souvisí i s našimi zeměmi. Čtenář se dozví o zajímavých podrobnostech atentátu na Heydricha či o úloze kol v odboji, ale také o cyklistických útvarech SS či vlasovců v Pražském povstání. Přes třicet stran, tedy přibližně sedminu textu, zaujímá stať o využití kol v armádě předmnichovské republiky. Kniha je psána lehce a srozumitelně a je vybavena velkým množstvím ilustrací – od fotografi í přes mapky a schémata až po reprodukce reklamních plakátů či poštovních známek. Grafi cké zpracování je velmi zajímavé a kvalitní, jedinou vadou na kráse ilustrací je jistá pochybnost o tom, že opravdu všechny „pocházejí z archivu autora“. Kniha je především určena milovníkům kol a cyklistiky. Sám autor zdůrazňuje, že je psána „jako příspěvek k historii jízdního kola, ne k historii vojenství“. Nelze ji tedy posuzovat měřítky odborné práce. Vzhledem k faktografi ckým chybám neposlouží jako spolehlivá základna, ostatně se jedná o kompilát se zcela jasně rozeznatelnými zdroji. To však neubírá na zajímavosti ani na přínosnosti. Samostatná monografi e na dané téma u nás totiž neexistuje. Hlavní přínos knihy pro historika však podle mého názoru neleží v odborné stránce knihy. Práce, vzniklá ze soukromého zájmu nadšeného amatéra, nám totiž především dává pocítit relativitu vnímání. Vojenská historiografi e 20. století trpí příliš často „retrospektivní úchylkou“. Nejen výběr témat, ale i celý obraz minulé doby bývá předurčen vnímáním událostí následných, takže se pro samé hledání počátků mechanizace a tankových vojsk snadno zapomene třeba právě na jízdní kola. Připomínka téměř zapomenuté historie „šlapadel“ v armádě, která po dlouhou dobu tvořila důležitý a neodmyslitelný vojenský dopravní prostředek, nám tak přinese i kritické zamyšlení nad úskalími vojenské historie.
Jiří Říha — Cykloknihy, Plzeň 2003, 223 s., 295 Kč