Na první pohled by se mohlo zdát, že o dějinách a zástavbě pražského Židovského Města (velká písmena podle úzu recenzované knihy!) existuje literatury dostatek. K těm nejkvalitnějším titulům lze bezpochyby počítat josefovský svazek Zmizelé Prahy Hany Volavkové (1947, znovu 2003) nebo Židovské město pražské (1993) od Milady Vilímkové. Při bližším pohledu ale zjistíme, že zejména v topografii Židovského Města zůstává stále až příliš mnoho mezer a i dobrý znalec Prahy jistě dobře zná situaci, kdy stál nad fotografiemi ze starého Josefova a říkal si: "Kdepak to asi je?" A právě tento problém řeší recenzovaná publikace. Soustřeďuje dotud nevídaný soubor fotografií, který umožňuje nahlédnout nejen několik bizarních zákoutí. Asi poprvé můžeme na jejích stránkách virtuálně procházet zaniklým světem ulic, uliček, průchodů a vnitrobloků páté pražské čtvrti, zkrátka celým labyrintem starého Židovského Města, v němž tentokrát téměř nezůstávají bílá místa. V knize bylo otištěno přes 700 obrázků (největší soubory pocházejí z Archivu hlavního města Prahy, Muzea města Prahy, Národního ústavu památkové péče a soukromých sbírek), přičemž podstatné doplnění známých fotografi í umožnil hlavně nález pozitivů Jindřicha Eckerta, jejichž negativy vzaly za své v roce 1945 v pražském městském archivu. Fotografi e jsou uspořádány po jednotlivých blocích a v nich ulici za ulicí, na konci je řada užitečných tabulek a konkordancí (seznam ulic s českými i dobovými názvy, seznam domů páté čtvrti podle popisných čísel, seznam domů nové zástavby podle popisných čísel včetně jmen architektů a stavitelů a seznam domů z území Starého Města pojatých do publikace. Hlavní bohatství postřehů a informací k topografi i a dějinám Josefova je obsaženo v rozsáhlých popiskách k fotografi ím, na kterých se podíleli všichni spoluautoři. Kniha koncipovaná Edmundem Oriánem má ale ještě větší ambice. Chce být přehlednou monografi í Židovského Města se vším všudy. Kapitoly o historickém a stavebním vývoji napsal Arno Pařík, kapitoly o Židovském Městě na Langweilově modelu a o pražské asanaci jsou od Kateřiny Bečkové, závěrečnou kapitolou o nové, poasanační zástavbě Josefova přispěl Zdeněk Lukeš. V těchto úvodních kapitolách je obsaženo mnoho dalších obrazových materiálů, zejména dobových vedut a plánů. U nich se tu a tam najdou v popiskách chyby, např. špatně přečtená jména autorů grafi ckých listů a litografi í; „mapová sbírka AV“ má být správně mapová sbírka Historického ústavu AV ČR. Překvapí také široké vymezení zahrnutého území. K Josefovu se tu připojilo i rozšířené území ghetta „pod novou šňůrou“ včetně severní strany Staroměstského náměstí a jižní části Mikulášské třídy. Koneckonců zde platí , že „více je více“. Jelikož v Židovském Městě nezůstal po asanaci – vyjímaje některé synagogy a starý židovský hřbitov – doslova kámen na kameni, mohou nabízenou publikaci s úspěchem využít všichni, kdo se zabývají dějinami Prahy. Vždyť Židovské Město netvořily jen bizarní otrhané domy a slepence domů na Kurném plácku či Na Františku. V Židovském Městě stály také renesanční paláce, jako byl dům Jakuba Baševiho či renesanční dům Loedelesů (čp. 220) vedle Staronové synagogy a také pozoruhodné velké nájemní domy z první půle 19. století (Černá reduta). A protože zdaleka ne všechny fotografi e zachycují prázdné město, jsou otištěné obrázky také kronikou katastrof (hlavně povodní), slavností (např. kladení základního kamene k Čechovu mostu) nebo obyčejného všedního života v Židovském Městě, a tím zároveň i svědectvím o dlouholetém soužití křesťanské a židovské komunity v Praze.
Belle Epoque 1900, Praha, 2003, 344 s., 2200 Kč