Ještě předtím než se Mika Waltari proslavil coby spisovatel románů o dávných časech, vydal i práce, které se naopak týkaly jeho žité současnosti. V letech druhé světové války totiž sloužil v tiskové agentuře Finlandia a ve Státním informačním ústavu. Roku 1941 shrnul (pod pseudonymem Nauticus) informace o okupaci Pobaltí Sovětským svazem do „reportážní zprávy“ Válka o pravdu. Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě (překlad pod vedením M. Hejkalové K. Běláková, T. Duroňová, J. Minaříková, M. Mokrý, A. Papugová, Masarykova univerzita, Brno 2022). Zaměřil se na demaskování sovětské propagandy, není tedy divu, že válečné vydání bylo na dlouhá léta poslední. Kupříkladu o vzdělávání v sovětském Estonsku Waltari poznamenal: … u školních učebnic se spěchalo na to, aby urychleně začaly odpovídat leninsko-stalinskému ortodoxnímu komunismu. (…) Jako první cizí jazyk se učí ruština. Výuce ruského jazyka se věnuje pozornost i jinak. Například většina osob pracujících ve službách musí tři hodiny v rýdnu docházet do kurzů ruštiny. Kdo chybí, pro toho si přijde milice. Třem ročníkům povolaným do vojenské služby zatím nejsou přiděleny zbraně, ale i tyto osoby musejí tři hodiny týdně navštěvovat kurzy ruského jazyka. Taktéž na základních školách je organizována výuka ruštiny, ačkoliv ne všechny školy zatím dostaly učitele, kteří by jazyk uměli… Za zmínku v tomto kontextu dozajista stojí, že čeština je teprve čtvrtým jazykem (vedle národních jazyků pobaltských států), do něhož byla kniha z finštiny přeložena.
- ivc -