Mapování německých kořenů české národní mytologie není vyhrazeno jen cimrmanologii. Přelom 18. a 19. století, kdy se střetávala záliba ve fabulaci s cenzurou a osvícenskou kritikou, byl na konspirace bohatý a stále vábí k tvorbě nových mystifikací. Jak připomíná Marek Vajchr (Neviditelný rytíř aneb rozbřesk imaginace, Revolver Revue, Praha 2019), romantickou představivost formovaly i iluzivní fantasmagorické inscenace, pracující s důmyslnými optickými přístroji. Varování před dopadem těchto kinematografických zařízení na vzdělanost a mravy navíc v 18. století opakovala povědomé vzorce: Neužitečné spektákly jsou projevem zhoubné rozmařilosti, vyvolávají chorobnou „závislost na divadelní podívané“ a odvádějí poddané od jediného pravého smyslu života, jímž je užitečná práce pro stát... Poutavé oživení světa V. M. Krameria, F. M. Pelcla i K. H. Máchy ukazuje, jak těžko se odolává puzení hledat v pozadí dobového multimediálního a bájeslovného kvasu nedoceněné tvůrčí individuum. Vajchr zkouší připsat co nejvíc německy psaných anonymních příběhů o starodávných Češích, Češkách i Indiánech jednomu pořádajícímu hrdinovi – pražskému úředníku Josefu Schiffnerovi. Při úvahách o Schiffnerově utajeném autorství německých předloh pro romány překládané následně do češtiny však nevytyčuje hranici mezi jistotou a domněnkou vždy dost opatrně (viz recenzi Václava Smyčky v České literatuře 4/2020). Aktualizuje tím poetiku nejistoty, stínohry a zakouzleného dávnověku... možná ještě o něco více, než by chtěl.
- mš -