Dějiny a současnost

„Práce se zvířaty je pro nás všechny zdrojem utrpení. Zacházíme s nimi jako s dětmi, které neumějí mluvit. Čím více času uběhlo, tím víc toho lituji. Z toho programu jsme se nedozvěděli tolik nového, aby to ospravedlnilo smrt toho psa,“ prohlásil v roce 1998 ruský vědec Oleg Gazenko, který se podílel v roce 1957 na vyslání kosmické lodi Sputnik 2 do vesmíru. Jak známo, nedobrovolným pasažérem, který dle dobové sovětské propagandy „otevřel cestu do vesmíru“, byl pes Lajka. A právě příběh tohoto malého křížence, který na palubě Sputniku přežil sotva pět hodin, vypráví ve svém novém grafickém románu Nick Abadzis Lajka (přeložil Richard Podaný, BBart, Praha 2009). Abadzis přesvědčivě dokládá, že start Sputniku 2 byl uspěchaný a vědecký přínos prakticky nulový — měl posloužit výhradně k propagandistickým účelům a oslavě 40. výročí říjnové revoluce. Abadzisův komiks zároveň klade otázku, nakolik je přípustné obětovat životy zvířat vědeckým pokusům, zvláště takovým, které nemají pro lidstvo prakticky žádný význam. (eb)

Jediný člověk v soukolí dějin prý mnoho neznamená. Mnoho neznamená? Až tak stoprocentně to neplatí. Příznivci komiksu a české sci-fi komedie Zabil jsem Einsteina, pánové... proto jistě zaplesali, když vyšel od autora píšícího pod pseudonymem Jason (John Arne Sateroy, pochází z Norska a tvoří převážně ve Francii) v českém překladu příběh Zabil jsem Adolfa Hitlera (přeložil Richard Podaný, BBart, Praha 2008) — nebojte, nesouvisí s hollywoodovskym trhákem Valkýra, přestože i tato kniha se těší zájmu a uznaní amerického publika (získala Eisnerovu cenu v kategorii Nejlepší zahraniční dílo). Ve velice úsporném počtu komiksových oken se odehrává příběh nájemneho vraha, který bez skrupulí zabije každého, na koho si jen ukážete — ať už vám provedl něco nehezkého či se vám jen znelíbil. Jednoho dne však dostane nevšední zakázku: má nastoupit do stroje času a zabít Hitlera. Jenže... se to nějak zadrhne a „stroj času se bude dalších padesát let dobíjet. Takže si dejte náramný pozor, koho v minulosti zabijete. Nebo kdo zabije vás...“ Časová smyčka, v níž se hlavní "hrdina" ocitne, udělá z Hitlera jen jakousi dějinnou stafáž — jeden omyl v letu časem, a co všechno může byt jinak! (ivc)

Neal Stephenson, přední americký autor science fiction, už před časem vkročil na půdu historické prózy. Na sklonku loňského roku u nás vyšel první svazek jeho "Barokního cyklu", román Rtuť (přeložili Hana a Martin Sichingerovi, Talpress, Praha 2008). Rozsáhlá, polyfonní epopej (celkem 1030 stran včetně poznámek a jmenného rejstříku!) splétá na pozadí evropských dějin druhé poloviny 17. a počátku 18. století (mihnou se zde i Čechy) osudy fiktivních i skutečných osob: např. Izáka Newtona, G. W. Leibnitze, Viléma III. Oranžského, Karla II. ad. Čtenář se dozví leccos zajímavého o počátcích novověké vědy, dobových politických intrikách i zákrutech obchodního podnikání, a jak to všechno spolu vzájemně souviselo. Lze jen doufat, že česky vyjdou také další dva díly (v originále již v roce 2004), které toto monumentální dílo završují. (aku)

„Tvoříme velkou věc, která udělá vůdci radost“, poznamenal si prý 15. ledna 1937 Joseph Goebbels do svého deníku. Svým zápiskem nechtěl zdůraznit žaánou ryze "státnickou" věc, ale to, že se konečně podařilo sestavit auto „zralé pro sériovou výrobu...“ Jeho tvůrcem byl Ferdinand Porsche. Německý historik a publicista Reinhard Osteroth v knize Ferdinand Porsche. Průkopník a jeho svět (přeložila Jana Zoubkova, Academia, Praha 2007) nahlíží známého automobilového konstruktéra a nositele "proslulé značky" nejen jako technického génia, který "pouze" poskytl své služby násilnému režimu, ale i jako člověka prahnoucího po úspěchu a uznání. Skrz příběh tohoto konstruktéra-autodidakta "účtuje" s hnědým dědictvím v průmyslu, jenž byl úzce propojen s průmyslem zbrojním (výroba raket či tanků, budování ubikací koncentráčních táborů apod.). Porsche (1875—1951), ktery prošel všechny podoby mobility 20. století (konstruktér kočárů přes elektrický vůz až po volkswagen), se sice narodil na území českých zemí u Liberce ve Vratislavicích nad Nisou (něm. Maffersdorf; přes kopec od "lyžařského" areálu ve Vesci) — o čtyři domy dál bydleli Henleinovi, jimž se roku 1898 narodil syn Konrad; ale to je jiná sudetoněmecká historie (s. 16) —, ale Čechem, jak mylně autor uvádí a překladatelka jej správně koriguje, nebyl. Ztělesňoval talent, vůli a odhodlanost "grunderské" generace z jazykového a kulturního předělu, která měla neuvěřitelnou sílu přežít a zanechat stopu. Porschemu se to podařilo mírou vrchovatou. (ivc)