Jednou z forem prezentace moci a vlády v období raného novověku bylo vystupování panovníka v úloze hlavního aktéra dvorské slavnosti či divadla. Líčený příběh byl pouze vnějškovým efektem k alegorickému vyjádření oslavy panovnického rodu a jeho činů. Tohoto nástroje propagandy využil také anglický královský pár Karel I. a Henrietta Marie, kteří se objevili v rozmanitých rolích v několika divadelních představeních. Henrietta Marie (1609—1669), dcera francouzského krále Jindřicha IV. a Marie Medicejské a nejmladší sestra budoucího krále Ludvíka XIII., se aktivně účastnila mnoha ballets de cour pořádaných v pařížském paláci Louvre. Při zkouškách na představení Les Fêtes de Junon la Nocière údajně okouzlila prince z Walesu, s nímž později odcestovala do Anglie a v roce 1624 uzavřela sňatek. Do roka pak stanula po jeho boku jako manželka krále Anglie. Počátky však nebyly pro mladou královnu jednoduché — musela se vypořádat s tím, že je katoličkou žijící v protestantském státě, překonat musela i manželské sváry a klidu jí nepřidalo ani politické ovzduší — král v roce 1629 nechal rozpustit parlament, a započal tím vleklý spor o ústavní, finanční a náboženskou politiku. Jistým únikem z reality jí bylo především divadlo. Na jeho půdě se seznámila s tradicí pořádaní masque — dvorské slavnosti spojující hudbu, tance, zpěv a mluvené slovo za účelem oslavy panovníka. Kořeny masque lze najít v 15. století na dvoře burgundských knížat a poté v pořádání turnajů a maškarád v čase vlády Tudorovců. Zlatý věk masques však nadešel až s obdobím vlády Karla I. Koncepce dvorských masque se v tomto období více soustředila na propojení rodu Stuartovců s legendárním králem Artušem a některými římskými imperátory, přičemž panovník a jeho vláda byli pojednáni jako jakási parabola ke Zlatému věku. Tuto myšlenku vyjadřovala také masque nazvaná Chloridia: Rites to Chloris and Her Nymphs uváděná na masopustní úterý 22. února roku 1631. Dvorní architekt a scénograf Inigo Jonson navrhl několik podob kostýmu Henrietty Marie v hlavní roli nymfy Chlóridy. Henrietta je zachycena s tváří z profilu a s jemným posunkem ruky. Její kostým zdobí květinový dekor. Ženský půvab královny není daleko od jejích oficiálních portrétů pořízených především vynikajícím portrétistou Anthonisem van Dyckem. Inigo Jones (1573—1652) přinesl do anglického prostředí prvky italské architektury a scénografie a je také autorem přestavby whitehallského Banqueting House, kde se většina královských masques pořádala.
...