Historici předmoderní společnosti si již více než čtyři desítky let kladou otázku, zda středověcí lidé vnímali dětství jako svébytné období lidského života.
Podnět k těmto úvahám zavdal Philippe Aris dnes již klasickou knihou Dítě a rodinný život za starého režimu. Pokusil se v ní dokázat, že ve středověku bylo dětství nedůležitou a krátkou fází lidského života. Jakmile se dítě naučilo chodit a mluvit, bylo začleňováno do společnosti dospělých. Děti tedy nežily ve svém vlastním světě, jenž by se vyznačoval nějakou zvláštností. V tomto vyhroceném vidění středověk neznal dítě, protože dítě (vyjma doby od narozenie až do zubóv vzróstu a do řečí, jak označoval první fázi lidského života Jan Hus) bylo pouhým malým dospělým. Ke změně tohoto sociálního chování podle Arise došlo až v prostředí aristokratů a městských elit v 16. a především na počátku 17. století v souvislosti s novým pojímáním vzdělání a výchovy jako procesů formujících lidskou osobnost v jejím nejranějším období vývoje. Původně jen nepatrný odstup mezi dětstvím a dospělostí se od tohoto okamžiku neustále zvětšoval a vedl ke vzniku specifického dětského světa, pro nějž je příznačné zvláštní dětské oblečení, hra a zábava a v neposlední řadě i svébytné dětské vnímání dospělého okolí.
...