Prvomájové průvody s povinnou účastí školní mládeže, každoroční realita socialistického Československa, se již staly minulostí. S tímto odstupem získáváme možnost analyzovat, jak měla vypadat nová společnost a její hodnoty a jakou roli v tomto „budování“ sehrály oslavy 1. máje.
Necelé dvě desítky let po pádu železné opony nezůstalo na první pohled z komunistického 1. máje téměř nic. I když má Svátek práce stále své místo v oficiálním kalendáři bývalých zemí východního bloku, průvody, které byly téměř půl století neodlučně spjaty s tímto datem, zmizely. Zůstaly jen koncerty a různé kulturní aktivity, organizované místními samosprávami. V Praze organizuje lidové shromáždění už jenom Komunistická strana Čech a Moravy na Letenské pláni, symbolickém místě masových manifestací z období normalizace. Této inscenaci však nic nechybí: oficiální tribuna, heslo S lidem a pro lid, česká a rudá zástava. Celý kontext, výzdoba i sami účastníci vytvářejí zvláštní variantu ostalgie, kterou tak dobře ilustroval film Good Bye Lenin.
...