Národní a demokratická revoluce roku 1945 dala nový směr nejen našemu hospodářství, ale i celému společenskému a kulturnímu životu našich zemí. K historickým změnám došlo po osvobození zvláště v českém pohraničí. Odsun Němců z pohraničních oblastí naší republiky a osídlení tohoto území českým a slovenským lidem znamenaly především vrácení národního rázu těmto oblastem a zajištění bezpečnosti republiky. Současně s tím došlo však k velkým sociálně politickým změnám v charakteru pohraničních okresů. (...)
Dnes, kdy naše české pohraničí slaví patnáct let svého obrození a budovatelských úspěchů, dnes, kdy se stalo domovem tisíců rodin osídlenců i rodištěm jejich dětí, dnes se již zapomíná na hrdinství prvních osídlenců.
Jedním z nejtěžších problémů pro osídlence v prvních dnech bylo vytvořit sepětí s novým krajem. Německé prostředí, se kterým se setkali při příchodu do pohraničních vesnic a měst, působilo na osídlence tíživě. Centrální osidlovací úřady si uvědomovaly tuto skutečnost, a proto podporovaly osidlování z jednoho místa — vesnice či okresu. Přítomnost několika přátelských či příbuzenských rodin pomáhala osídlencům překonat těžkosti prvních chvil. Pomohla jim přenést do pohraničí kus bývalého domova. Často stačilo jen málo, aby tato představa byla vytvořena. Stačilo jen prosté vybílení stěn obytných místností, vnější omítnutí stavení, přejmenování ulic a náměstí jmény českých buditelů a hrdinů nebo společné večerní besedy v hospodě, když u nich "doma" ještě žili Němci. Bylo to málo, a přece to pomáhalo osídlencům vytrvat. (...)
Dějiny a současnost č. 7/1960, s. 3-4